Od konce sedmdesátých let sehrál za první tým SK téměř čtyři stovky zápasů. Za tu dobu se zařadil mezi nezapomenutelné kladenské obránce. Oslavy výročí klubu se nemohou obejít bez Miroslava Bubeníka.

Co vás napadne, když si vzpomenete na SK Kladno?
Že je to klub, kde jsem od malička fotbalově vyrůstal, a díky kterému jsem se dostal do dorostenecké reprezentace. Samozřejmě se mi vybaví kariéra ve druhé lize, anebo po kariéře působení v SK na místě sekretáře.

Na která období kariéry na Kladně vzpomínáte nejraději, a která doba byla nejtěžší?
Nejtěžší bylo asi sehnat peníze po sametové revoluci, kdy se Poldovka fotbalistů zbavovala. Nejhezčí doba pro mne byla v dorostu.

Zůstalo vám ve vzpomínkách nějaké zajímavé utkání?
Zažil jsem vybudování umělého osvětlení a párkrát jsem si pod ním zahrál. Na zápasy pod osvětlením chodilo dost lidí.

Je zápas, který byste nejraději z paměti vymazal?
Takový jsem nehrál (směje se). Nikdy jsem nebyl vyloučený, takže mě každý zápas těšil. Spíše nemohu zapomenout na úmrtí spoluhráče Karla Zikmunda, kterému se stal tragický úraz.

Dalo se za vaší éry fotbalem uživit?
Žádné nadstandardní peníze jsme nedostávali. Za fotbal jsme měli stejné peníze, jako v těch dobách byly asi průměrné platy. Všichni jsme dostávali stejně. Zabezpečit rodinu z toho nešlo.

Kdo býval šéfem sestavy?
Mazáci Škvára, Mára, Jiras, Šreier (usmívá se).

Koho vyzdvihnete jako největší hráčskou i trenérskou osobnost SK?
Stojíme před stadionem, který je pojmenovaný pro mne podle největší hráčské osobnosti SK. Z trenérů pány Fouse, Linharta a Koubka, s nímž jsem i hrál.

Zajdete se v současné době podívat na divizní zápasy Kladna?
Občas se na SK jdu podívat. Vím, že kluci, co dneska klub vedou to také nemají lehké. Když potřebujete zkvalitnit tým, potřebujete na to sehnat peníze. A těch kvůli blízkosti Prahy tady v okolí moc není. Přitom Kladnu by určitě slušela druhá liga.

Jan Murárik