Trenér reprezentační jedenadvacítky, mistr republiky se Slavií a vicemistr Evropy. Ale především odchovanec kladenského fotbalu. Na osudové okamžiky sportovní kariéry jsme se ptali Jana Suchopárka.

Co se vám okamžitě vybaví, když byste měl vzpomenout na váš osudový okamžik sportovní kariéry?
Dobu, kdy jsem z Kladna šel do Dukly na vojnu. Tam jsem dostal nabídku zůstat hráčem Dukly a začít se živit fotbalem jako profesionální hráč. Nevěděl jsem, co mám dělat. Já byl totiž v té době rozhodnutý vrátit se na Kladno. Náhodou jsem potkal Milana Vdovjaka, ve své době populárního hráče Sparty a poté Kladna, a on mi řekl, ať to podepíšu, že na Kladno se můžu vrátit kdykoli. Tenhle okamžik v mém sportovním životě rozhodl o tom, že jsem s fotbalem zažil krásné okamžiky. Samozřejmě musel jsem k nim přispět svou fotbalovou pílí a poctivostí.

Z pohledu fanouška fotbalu bych očekával dalším osudovým okamžikem přestup do pražské Slavie, s kterou jste získal mistrovský titul...
V určité době jsme začali dostávat profesionální smlouvy a Dukla nebyla schopná mi některé požadavky splnit. Ozvala se Slavia a z Dukly mě vykoupila.  Ty peníze za mě dostala v igelitové tašce.

Nejslavnější okamžik vaší kariéry jste prožil na mistrovství Evropy v Anglii, kde Česko skončilo druhé. Našel byste na cestě za stříbrem nějaký moment, kdy vám podle vás osud hodně přál?
Tohle mistrovství bylo spíše o štěstí než o osudovém okamžiku (usmívá se).

Máte před sebou jako trenér osudové rozhodnutí?
Takové nemám, ale třeba v mé trenérské kariéře přijde, kdo ví. V září nás čeká baráž s Islandem a tam těch okamžiků může nastat poměrně dost. Jde nám  o postup na mistrovství Evropy!

Jan Murárik