Patří mezi legendy ženského basketbalu na Kladně. Na osudové okamžiky sportovní kariéry jsme se ptali bývalé vynikající hráčky, dnes trenérky kladenských dětí Romany Rájkové, rozené Müllerové.

Označila byste nějaký okamžik ve své sportovní kariéře za osudový?
Jsem už patnáct roků mimo aktivní kariéru, tak se mi na takový okamžik těžko rozpomíná (směje se). Ke sportu jsem vzhledem ke sportovním genům měla vždycky blízko, a když jsem se na základní škole dostala k výborné partě basketbalistek, nebyl pak problém vydržet u tohoto sportovního odvětví poměrně dlouhou dobu.  

Hrála jste i druhou basketbalovou ligu. Byl v té době před vámi okamžik, kdy jste se musela rozhodnout, jak dál?
Před větším zásadním rozhodnutím jsem ve sportovní kariéře nestála. V Kladně jsem byla spokojená. Ani s momentem, kdy ukončit kariéru, jsem neměla problém. V devětatřiceti byl nejvyšší čas...

V současné době trénujete. Stála jste už v této pozici před osudovým rozhodnutím?
Zatím ne a nevím o žádném takovém, které by mě v nejbližší době čekalo. Pro mě je to koníček, zábava. Přitom mi také záleží na tom, aby v kladenském Sokole, kde působím, hrálo basketbal co nejvíce dětí a věnovalo se jim co nejvíce trenérů.   

Jan Murárik
Foto: SAMK