Patří mezi legendy ženského plavání na Kladně. Na osudové okamžiky sportovní kariéry jsme se ptali bývalé talentované plavkyně, v současnosti trenérky kladenských plavců Petry Landové.

Co se vám vybaví, když se vás někdo zeptá na váš osudový okamžik sportovní kariéry?
Přechod ze závodní kariéry do trenérské. Bylo mi osmnáct a nebyla jsem si jistá, jestli opravdu chci se závodní kariérou skončit. Ještě při studiích na vysoké jsem váhala, jestli se nemám vrátit. Současně s tím jsem dostala nabídku začít trénovat a to mě chytlo (usmívá se). Jsem vděčná svým rodičům, že mě k plavání přivedli. Tehdy to bylo jejich osudové rozhodnutí, ne moje (směje se).

Měla jste na vybranou, jestli plavání nebo jiný sport?
V šesti letech ne. A jsem za to ráda. Plavání jsem si zamilovala a chtěla jsem ho dělat, jak nejlépe to šlo. Je to mé životní poslání.

Když se ohlédnete zpět, bavily vás závody?
Vždycky. Nikdy jsem na ně nejela s pocitem, že musím. Svůj talent jsem si užívala. Pro mě bylo závodění od malička zábava. Ve starším věku, zhruba kolem dvanáctého roku, jsem v tom začala vidět soupeření se svými kamarádkami.

Stála jste již před osudovým rozhodnutím jako trenérka?
Nebudu o tom mluvit do detailů, ale stála. Před rokem jsem se mohla rozhodnout pokračovat v trenérské kariéře v zahraničí. Odmítla jsem také z toho důvodu, že plavání na Kladně je pro mě srdcová záležitost!

Jan Murárik