Nikdo z Kladna dosud nezaběhl maraton v lepším čase než on. Když se vysloví jeho jméno, mnozí si v jedné osobě vybaví šéfa kladenské atletiky, bývalého skvělého běžce, radního i trenéra. Na osudové okamžiky sportovní kariéry jsme se ptali Jiřího Klesnila.

Co se vám vybaví, když se vás někdo zeptá na váš osudový okamžik sportovní kariéry?
Vzpomenu si na svého trenéra Antonína Kamenského. To byl v kladenské atletice nejen můj osudový muž. V žákovském věku jsem se šel s kamarády podívat na Sletiště na atletiku a díky němu jsem u ní zůstal.

Jak pan Kamenský poznal, která běžecká trať vám bude vyhovovat?
Trénoval hlavně osmistovku a patnáctistovku, ale já si troufl na delší tratě. Tak mě u toho nechal.

Kdy jste poté prožil zásadní okamžik své kariéry?
Když jsem po absolvování vojny získal na halovém mistrovství republiky medaili v běhu na tři kilometry. Do té doby jsem na republice žádnou medaili nevybojoval... Potom jsem byl mistrem republiky několikrát, ale tuhle medaili považuji za jeden ze svých sportovních mezníků.

Udělal jste v běžecké kariéře nějaké špatné osudové rozhodnutí?
Naštěstí jsem ho neudělal (usmívá se). Byl jeden okamžik, kdy jsem mohl přejít do Chrudimi, kde mi nabízeli byt. Ale kvůli panu Kamenskému jsem neodešel. A jsem rád, že jsem u něj v Kladně zůstal.

Současnost u atletiky prožíváte také jako trenér. Máte v téhle kariéře osudový moment už za sebou?
Takový jsem ještě řešit nemusel.

Jan Murárik