Když se vysloví jméno Gálová před hráči beach volejbalu, většina si vzpomene na talentovanou dívku z Kladna. V současné době se jmenuje Eliška Davidová a má za sebou řadu zajímavých úspěchů.

Co by se dalo označit za osudový okamžik vaší sportovní kariéry?
Těch okamžiků bylo víc, nemyslím si, že bych mohla označit jediný za nej osudový (usmívá se). Pro moji beach volejbalovou kariéru se stalo osudovým vytvoření dvojice se Šárkou Nakládalovou. Ona mně toho jako starší a zkušenější hráčka hodně předala a velmi jsme si rozuměli.

Začínala jste ale v šestkovém volejbale...
Svůj první volejbalový trénink jsem absolvovala ve třetí třídě. Můj táta ho chodil hrát a mně se tenhle sport líbil. S bratrem jsme odmalička vyrůstali v Kladně na kurtech. Ostatně, naši rodiče se na volejbale seznámili...

Jiný sport vás nelákal?
Prošal jsem aerobikem, dělala jsem akvabely, ale nic mě nepřitahovalo tak, jako volejbal. Já se rozhodovala jenom mezi šestkovým volejbalem a beachem. Ten nakonec zvítězil na celé čáře. Líbí se mi, že jste pořád ve hře, což v šestkovém nebývá. Navíc v normálním volejbale mne kvůli mé výšce chtěli dát na post libera, což mě nebavilo.

V týmovém pojetí jste se v dresu Kladna podílela na zisku titulu mistrů republiky. Kam nejdál jste to dotáhly s vašimi parťačkami ve dvojicích?
V juniorském věku jsme přivezly bronzovou medaili z mistrovství Evropy a čtvrté místo z mistrovství světa. V seniorské kategorii si vážím pátého místa na Evropských hrách v Baku. Konaly se pod záštitou mezinárodního olympijského výboru a skutečně měly nádech olympiády.

Kdy nastal ten osudový zlom, který rozhodl o tom, že se momentálně plážovému volejbalu nevěnujete závodně?
Ve chvíli, kdy jsme se začala připravovat na státnice. Nemohla jsem volejbalu dávat maximum. Myslela jsem na budoucí život bez volejbalu, na zaměstnání, rodinu.

V minulé sezoně jste se vrátila v Kladně k šestkovému volejbalu a pomohla jste kladenským ženám k postupu do vyšší soutěže. Co vás vedlo k tomu, jít hrát zpátky do haly?
Přemluvil mě trenér Petr Klár. Vize Kladna, které chce sezonu po sezoně postupovat co nejdál a jednou hrát také v ženách extraligu, je mi moc sympatická. Jako kladenská patriotka jsem nemohla odmítnout a navíc mne lákalo hrát pod tímto trenérem.

Vyskytl se nějaký moment, který byste řešila jinak a vaše volejbalová kariéra by se mohla vydat jiným směrem?
Žádného rozhodnutí ve volejbale vyloženě zpětně nelituji. Například na střední škole jsem dostala nabídku hrát a studovat v Americe. Angličtina není všechno a já chtěla dostudovat kvalitní střední školu v Česku. Ameriku jsem k tomu nepotřebovala...

Jan Murárik