Už ve svém věku patří k legendám kladenského florbalu a ženského zvlášť. Nela Jiráková (25) se tuhle populární hru naučila na Kladně v klubu Kanonýrů, poté i díky tomu vybojovala titul vicemistryně republiky i Švýcarska a získala s reprezentací bronz na loňském mistrovství světa. V současné době působí ve Švédsku.

Věnujete se florbalu dlouho?
Od svých deseti let, takž letos je to patnáctý rok (usmívá se). Při florbalu i předním jsem dělala závodně stolní tenis, aerobik nebo fotbal. Naši už mě nestíhali převážet, tudíž padla volba na florbal a ping pong. To jsem kombinovala do svých čtrnácti a pak zvítězil florbal. Nejvíc mě bavil a měly jsme skvělou partu. Tehdy ale na Kladně hrály mnohem starší holky a zápasit na hřišti třeba s osmnáctiletými mně moc nešlo. Přešla jsem mezi kluky a vydržela mezi nimi až do dorostu. I když jsem měla nabídky z Prahy, můj táta trval na tom, abych zůstala na Kladně. Udělala jsem dobře. Hrát s kluky mně pomohlo jak později do reprezentace, tak k zahraničnímu angažmá. Když jsem studovala vysokou školu, nabídli mi angažmá ve Švýcarsku, což mě lákalo, takže jsem studium ukončila.

Proč jste se ze Švýcarska přesunula do Švédska?
Protože tam mají nejlepší ligu na světě. Švédsko byl vždycky můj sen.

Musela jste tvrdě bojovat o pozici v sestavě?
Musela, ale jak jsem měla základ od kluků, tak se mi to dařilo o něco snadněji. Trvalo mi to sezonu. Jestli jsem jinde byla za hvězdu, tak tady mi dali jasně najevo, že jsem jedna z nich a místo si musím tvrdě vydřít.

Pracujete přitom, nebo jste plně placená profesionálka?
Čekat celý den na trénink mě nebavilo, tak jsem při florbale začala pracovat. Nic nastálo. Teď mám možnost dělat v hotelu.

Mluvíte švédsky nebo anglicky?
Snažím se švédsky, ale ještě mi to moc nejde. Anglicky se domluvím. Ve Švýcarsku to bylo s němčinou horší (směje se).

Jan Murárik