Je ikonou kladenského florbalu, která je podepsána pod historickými postupy do nejvyšší soutěže. Nosil kapitánskou pásku, na hřišti se často měnil ve florbalového kouzelníka, který dokázal vytasit nečekaný trik. Později zase působil v roli úspěšného trenéra či manažera. Na jaře Tomáš „Lipi“ Leipner definitivně ukončil svou hráčskou kariéru, a tak si za své florbalové čtvrtstoletí zaslouží veřejné poděkování. Kanonýři mu věnují pondělní televizní utkání Livesport Superligy proti Chodovu.

Pojďme na úplné začátky tvé florbalové kariéry, které se datují do doby, kdy širší veřejnost tento sport moc neznala. Co tě k florbalu přivedlo a čím tě zaujal?
Jak jsi to řekl, tak si teď trochu připadám jako nějaký dinosaurus. Ale když o tom přemýšlím, asi už opravdu jsem. Můj začátek ve florbalu byl v té době podle obvyklého scénáře. Zkrachovalého hokejistu přivedl k florbalu kamarád, který v hokeji zkrachoval ještě o něco dřív a začal s florbalem. V mém případě to byl Honza Bomba, se kterým jsem hrál hokej od třetí třídy. A tím se dá i vysvětlit, čím mě florbal zaujal. Hokejku jsem v ruce měl, fyzičku jsem měl výbornou, sport mě bavil a ve florbalu nebylo tak limitující, že jsem ještě ve druháku vážil asi 35 kilo (úsměv).

Jak vzpomínáš na ty „dřevní“ doby florbalu na Kladně a kdy nastal ten největší boom? Pomohlo i to, že je Kladno hokejové město?
Pro mě se „dřevní“ doby nesly hlavně ve znamení rivality mezi Potápěči a Majákem. To nezní moc florbalově, ale naštěstí v tomto rozhovoru nemusím ty dva pojmy vysvětlovat. A zmíněná rivalita vyústila ve spojení obou klubů, čímž podle mě nastal opravdový boom florbalu na Kladně. Tam byly položeny základy toho, že se dnes na Kladně hraje už počtvrté superliga a Kladeňáci se pravidelně objevují v mládežnických reprezentačních výběrech. Kladenský hokej měl určitě na místní florbal pozitivní vliv hlavně v jeho začátcích, protože jinak bych teď ani neodpovídal na tvoje otázky (úsměv). Ale pořád nějaký vliv má, protože třeba Stůják (Matěj Stůj), který teď patří k jádru áčka, přišel z hokeje až na přelomu dorostu a juniorů. A třeba mě osobně hodně baví ho v zápasech sledovat.

Postupně si v kladenském florbale zažil postupy i pády. Jaké nejhezčí okamžiky ti vyskočí, když se řekne florbal a proč?
Postupů jsem zažil hodně a asi nikoho nepřekvapí, které dva mi naskočí. Byl to samozřejmě první postup do – tenkrát ještě – extraligy a pak postup 2016 do superligy. Obě ty sezony byly výjimečné, i když každá trochu jinak. Co se dělo v té první postupové sezoně, dodnes nechápu! Tomas Janeček s Petisem Pajerem vzali tým, který jsme na Kladně měli, doplnili ho o dvě Hněvky (Jan a Ondřej Hněvkovští), jednoho Hermíska, později ještě o Fina a celá sezona byla jedna velká sebevědomá jízda zakončená postupem před domácím publikem. To byl asi i můj nejlepší zápas v kariéře! Poslední postupová sezona naopak přišla poté, co mě Roman Urbář s Honzou Bukem coby tehdejší trenéři áčka vytáhli ze „starého železa“ a dali mi příležitost přispět tím, co ve mně ještě zbylo, mladému týmu s ambicí a obrovskou individuální herní kvalitou. Byla to pro mě jiná role, než jakou jsem měl na svém vrcholu, ale vzal jsem ji rád a dodnes jsem oběma trenérům i celému týmu vděčný, že jsem měl možnost ukončit vrcholovou kariéru vítězným zápasem, a ještě k tomu postupovým do superligy!

Měl jsi i různé florbalové role - hráč, kapitán, manažer, trenér. Která tě bavila nejvíc?
Každá ta role je jiná a ze všech si člověk může hodně vzít a využít i v běžném životě. Mě bavily všechny a všechny mi hodně daly.

Ještě v minulé sezoně jsi hrával přebor za Blue Horses. Teď už je kariéra hráče definitivně u konce?
Ano. Kariéra ukončena postupem, takže spokojenost. Teď je čas na rodinu, na prvním místě jsou moje úžasná manželka a děti, pes, slepice, morčata, křeček, rybičky a samozřejmě kočičky. No a občas zajdu na ryby nebo nakopnu a projedu fichtla, pokud teda zrovna chytne (smích).

Sleduješ současné Kanonýry a co říkáš na jejich výkony v Livesport Superlize?
Kluky sleduju a docela mě mrzí, kde se momentálně nacházejí. Tým se mi zdá dobře poskládaný a před sezonou jsem měl větší očekávání. I výkony v některých prohraných zápasech nebyly špatné, ale superliga se rychle posouvá a je vidět, že rozhoduje efektivita. Ještě ale není konec a věřím, že kluci to tempo chytnou a posbírají dostatek bodů, aby se zapsali do historie klubu jako první tým, který superligu udržel.

Jak se těšíš na pondělní televizní zápas proti Chodovu, v němž ti klub veřejně poděkuje?
Když mi Burdič (generální manažer David Burda) zavolal, že by chtěl něco obdobného uspořádat, byl jsem dost překvapený, protože něco takového by mě vůbec nenapadlo. Ale rovnou jsem řekl, že do toho jdu, protože si jednak vážím jeho a hodně si vážím i toho, že si na mě vzpomněl. Pár dní po telefonátu jsem si nebyl jistý, jestli jsem udělal dobře a říkal jsem si, jestli je na mě na Kladně ještě někdo zvědavý, ale jak se to blíží, začínám se těšit! Budu tam mít celou rodinu, určitě se potkám s kamarády, které jsem dlouho neviděl a hlavně věřím, že uvidím vítězství a budu si pak moct říkat, že to je díky mně (úsměv).

Zdroj a foto: Kanonýři Kladno