Souboj prvního Kladna a posledního Mostu měl dramatický průběh, na jehož konci se z těsné výhry radovali domácí. Příležitost po téměř měsíci čekání dostal brankář Lukáš Cikánek. Ten až do deváté minuty třetí třetiny držel čisté konto, o které sice přišel, ale díky jeho zásluze získali Rytíři plný počet bodů a stále si drží první příčku WSM ligy.

Jak hodnotíte utkání s Mostem?
Počítal jsem s tím, že to nebude jednoduchý zápas. V první lize jsou všechny týmy vyrovnané a na pořadí nezáleží. Naštěstí jsme vstřelili první gól my, což asi v dalším průběhu rozhodlo. Bylo to těžké a o to cennější je výhra.

Těšil jste se do brány?
Když utkání skončilo, tak jsem si to užíval. Ale ve chvíli, kdy jsem byl na ledě a vyhrávali jsme jen 3:2, tak jsem se bál, aby z toho nebylo ještě větší drama.

Byl jste před utkáním nervózní? Přeci jen jste téměř měsíc nechytal žádný zápas...
Nervózní často nebývám, ale jít po takové době do brány, to není žádná sranda. Sebevědomí mi zvedla první střela, kterou jsem chytil. Kdybych ji neměl, mohl ten výkon být mnohem horší.

Spoluhráči vás velmi chválili. Mohla by to být vaše šance k získání více prostoru v zápasech?
Jestli mi ten zápas může pomoci, to opravdu nevím. Do konce základní části zbývá posledních pár zápasů, takže je to méně pravděpodobné. Pokud by se stalo, že už bude o něčem rozhodnuto, tak tam bych mohl do některého zápasu naskočit a vidím to jako možnou šanci.

Jak ovlivňuje vaši psychiku to, že jste v týmu v roli brankářské dvojky?
Už jsem takhle několik let zvyklý. Naučil jsem se připravovat stejně, jako kdybych byl v roli jedničky. Jak říkal Martin Vojtek z Třince, i náhradník je člověk.

A nepřemýšlel jste tedy o angažmá, kde byste mohl plnit roli prvního brankáře?
Aktuálně to určitě neřeším, sezona je v plném proudu. Po sezoně uvidím, jestli se objeví nějaká nabídka a co bude dál. V Kladně bych rád zůstal, ale je to ještě daleko.

Když jedete na venkovní utkání, je to občas i hodně daleko a vy jste pouze na střídačce. Jak to zvládáte?
Je to asi jen o zvyku a za ty roky už jsem si zvykl. Jsem rád, když mohu být se spoluhráči a pro všechny je to příjemný den, když můžeme být v autobuse pohromadě. Neberu to jako trest a naopak si to užívám.

Lukáš Jůdl