Kladenský odchovanec a ve své době český hokejový talent Jan Platil (33, na snímku s přítelkyní) na nějaký čas přerušil profesionální kariéru. Řízný bek nyní předává hokejové zkušenosti na zimáku ve Slaném.

Žijete v Praze, trénujete děti ve Slaném, ale potkal jsem vás v Kladně. Co vás přivedlo do rodného města?
Přijel jsem na zápas žáků za svým synem, který hraje za Spartu.

Prý jste definitivně skončil s hokejem…
Definitivně snad ne. Jen mě už nenaplňoval. S tím, co jsem jako hráč dosáhl, jsem spokojený. Neměl jsem se kam posouvat. Co mě nyní fascinuje, je předávání zkušeností správným směrem, učení se nových metod, to je pro mě nová motivace. Svůj hokejový sen jsem si už splnil a je teď řada na mě, abych ho pomohl dosáhnout druhým.

Jakou cestou jste se tedy vydal?
Rozjíždím hokejové poradenství a individuální trénování dětí a hobíků ve Slaném. Je tam parádně opravený zimák a spousta volných hodin na ledě. Tomuhle stadionu by jednou slušela první liga. Patřil by mezi nejhezčí zimáky v lize. Je vidět, že nový jednatel sportovní haly Radek Hlavatý se snaží, aby se podmínky pro návštěvníky a sportovce neustále zlepšovaly a i město Slaný je podpoře sportu nakloněno. 

Jste spokojený?
Jsem. Dětem v hokeji jsem se chtěl věnovat už dávno. Ale neměl jsem na ně čas. Dětem se musíte věnovat naplno.

Splňuje skutečnost vaše představy?
Dělám to teprve měsíc a nabírám organizační zkušenosti za pochodu. Trénuji čtyřikrát týdně různé věkové složení dětí. Dostává se jim individuální přístup, který v klubu nedostanou, protože jich je na tréninku hodně. Já si na led beru maximálně pět dětí a celou hodinu se hýbou. Po tréninku je vyzkouším z toho, co jsme nacvičovali, abych věděl, jak dávali pozor. K dispozici mám lékaře, dětské psychology i výživové poradce. Odpoledne se věnuji hobíkům, kteří se chtějí zlepšovat.

Jak jste sehnal první klienty?
Zveřejnil jsem informace na své facebookové stránce. Krátce poté mě kontaktovali rodiče malých hokejistů až ze Slovenska. Mám vizi celoroční hokejové školy a poradenství ve Slaném. Rodičům jsem k dispozici celý den.

Jací jsou rodiče současných malých hokejistů?
Někteří mají přehnané ambice, představy o tom, co už by jejich malý syn měl umět. Tak těm radím, aby ubrali ze svých nároků, jinak hokej svému synovi brzy otráví.

Vám rodiče hokej neotrávili. Na které okamžiky své kariéry vzpomínáte nejraději?
Na všechny začátky v novém prostředí. Když jsem například z kladenské juniorky šel hrát svůj první zápas za áčko. Bylo mi šestnáct, hráli jsme v Budějovicích a trenér Novák mě poslal na přesilovku pět na tři. Vzpomínám si, jak mi Zdeněk Eichenmann přihrál na modrou a já, jak jsem byl nervózní, tak jsem ani nedostřelil k bráně… Přijeli se na mě podívat majitel klubu Jaromír Jágr s manažerem Františkem Pospíšilem a já už v áčku zůstal. Ale ne na dlouho. Po sezoně jsem dostal kontrakt v kanadské juniorské soutěži s výhledem na NHL. Na tu jsem si málem i sáhnul. Podepsal jsem smlouvu s Ottawou, ale nezahrál jsem si nakonec v NHL ani minutu. V mužstvu byl přetlak vynikajících obránců. Po několika letech v nižší zámořské soutěži jsem šel do Finska, kde mě úplnou náhodou viděl trenér nároďáku Alois Hadamczik. Vzal mě na turnaj a z něj jsem odletěl do Moskvy. Za CSKA jsem hrál sezonu v KHL. V ruské lize jsem vydržel čtyři roky. Pak mě začalo trápit zdraví a už to nebylo nikdy tak dobré…

Který trenér vám seděl nejvíc?
Jednoznačně Sláva Bykov. Podle mého je to nejlepší trenér v Evropě.

Když přijedete do Kladna a spatříte kladenský zimák, jaké vzpomínky, kromě premiéry v áčku, se vám ještě vybavují? Není vám líto, že jste kariéru neukončil tady?
Když přijedu na zimní stadion v Kladně, vybaví se mi jen to krásné, co jsem na něm prožil. Rivalita mezi Poldovkou a Pézetkou. To, jak jsme si museli zasloužit každou minutu na ledě a dělali jsme pro to maximum. Vybaví se mi, jak trenéři dělali vše pro mládež, aby z ní vzešlo jen to nejlepší, jak jsme v týmu všichni táhli za jeden provaz pro úspěch klubu. Vzpomenu si, jak jsem obdivoval Paterův útok s Vejvodou a Procházkou na křídlech, tvrdé hity Židlického s Liborem Procházkou, Kaberleho přesné rozehrávky. To byli hráči, kteří mi byli vzory a my jsme byli nesmírně hrdí na to, že jsme z Kladna, protože tihle kluci nám vyhráli Nagano a několik mistrovství světa. Měl jsem tu čest ještě si s nimi zahrát. Splnil se mi tím jeden z mých hokejových snů. Bohužel, to je dávná minulost. Kladno už dávno není tím Kladnem. Když to vidím teď, je mi zle z toho, že jsou nesprávní lidé na pozicích, kde nemají co dělat. Nebo své posty využívají ve svůj prospěch na úkor dětí, z kterých by měly vyrůst vzory pro další generace hokejistů. Hokejistů pyšných na to, že jsou Kladeňáci z tvrdý ocele odchovaný na kladenských psech. Kladno potřebuje lídra typu Martina Straky, který tu pro kladenský hokej bude dýchat a bude se mu o něm i zdát. Bude vědět, co se děje v každém koutku zimáku. Jen tudy vede cesta zpátky mezi hokejovou elitu a k uzdravení kladenského hokeje. V Kladně je potřeba dát velká ega stranou a začít tahat za jeden provaz, abychom byli opět líhní světových hráčů.

Jan Murárik