Sotva mluví. Stačily dva zápasy před vlastním publikem, jeden tiebreak a trenér kladenských volejbalistů Milan Fortuník ztratil hlas. Co neztratil, je víra v sílu svého mužstva i v postup přes Karlovy Vary.

Po druhém zápase v Kladně vám nebylo pro chraptění vůbec rozumět…
Vyřval jsem si hlasivky v tom třetím zápase v neděli. A další den jsem neměl šanci něco klukům na plac zakřičet (směje se). 

Tak to, podle toho, jak stále mluvíte, váš hlas bude v Karlových Varech chybět…
Bohužel. Moc toho na hřiště nevzkážu.

Kdyby se vám hlas vrátil, co byste na ně zakřičel?
Jak přihrávat Džavoronoka a Kriška. Chvílemi jsme v tom váhali. Neplnili jsme pokyny, jak hrát z levého kůlu. Zkrátka v tom čtvrtém zápase jsme byli horší. 

Jak je na tom tým před pátým duelem psychicky?
Věřím, že dobře. Mezi zápasy, středečním a pátečním, se jen krátce setkáme. Trénovat už není co. Jen si vyříkáme jistý nesoulad ve hře. Očekávám, že teď odehrajeme zápas bez stresů.

Co vašemu týmu v porovnání s výkonem v Karlových Varech chybělo doma?
Abychom normálně chytili míč a bez problémů ho položili za bod. Na Křesťana je toho naloženo hodně a ostatním klukům se to daří občas. Celkově jako tým mají Vary lepší servis než máme my. Na podání potřebujeme vyvinout větší tlak.

Věříte na zázraky?
Nemyslím si, že bude zázrak, když postoupíme. Ovšem k tomu musíme dodržet to, na čem se před zápasem domluvíme. Musíme opět ochotně zaskakovat jeden za druhého. Chce to víc disciplíny. 

Jan Murárik