Před deseti roky získali kladenští junioři mistrovský titul. V jejich řadách tuhle úspěšnou sezonu začal, ale nedokončil obránce Petr Fiala (30), syn známého kladenského hokejisty. 

Jaké jsou vaše vzpomínky na deset let starou událost?
Vybaví se mi můj konec v kladenském HC. Začal jsem studium na vysoké škole a rozhodoval se, co dál. Z časových důvodů, extraliga se hrála i ve všední dny, jsem hokeji nemohl dávat, co bych měl. Sezonu jsem dohrával v juniorce Ústí nad Labem a zažil jsem tam postup do extraligy po boku takového borce, jako je Roman Červenka.

Jak jste vnímal, že jste nebyl přímo u dobytí titulu?
Moc jsem to klukům přál a prožíval jsem jejich cestu za titulem. Sám jsem do té chvíle v Kladně zažil dva tituly a ten pocit z jeho zisku jsem moc dobře znal.

Myslel jste v té době na to, že byste se hokejem živil?
Kdepak, byl jsem si vědom toho, že když se budu hodně snažit a budu mít štěstí, tak to dotáhnu maximálně do první ligy. A to na uživení moc není. Zpětně toho, že jsem se hokejem neživil profesionálně, nelituju. 

Jak to vaše rozhodnutí prožíval váš táta, bývalý hráč Kladna?
Určitě jsem mu velkou radost neudělal, ale tím, že byl od začátku až do konce u mé kariéry, uznal, že na nějaký extra velký hokej to není. 

Ale brusle jste na hřebík nepověsil…
Nepověsil. Ještě jsem poté strávil sedm let v Řisutech a nyní hraji za Zlonice.

Čím se v současné době živíte?
Pracuji v oblasti informačních technologií.

Sledujete kladenské Rytíře?
Sleduji, ale přímo na stadion se dostanu tak jednou za rok. Nejvíc jsem se na kladenský hokej zaměřil, když hráli Rytíři v barážové skupině s Olomoucí. Tu trénoval táta a já držel palce oběma týmům. Kladnu, aby se zachránilo a Olomouci, aby postoupila…

Jan Murárik