V sezoně oslaví 43. narozeniny. Stane se nejstarším hokejistou, který za Kladno nastoupí v mistrovském zápase. Přesto o něj trenér Pavel Patera stál. Petr Ton totiž do týmu vnese obrovskou zkušenost. A věřme, že i pověstný střelecký potenciál.

Máte recept na hokejovou dlouhověkost?
Nějaký mám, ale rád bych se v létě potkal s Jardou Jágrem a pokusil se dozvědět aspoň trochu z tajemství, jak to dělá, že byl v poslední sezoně tolik vynikající (směje se). Vždyť on podle mě hrál líp než před dvěma třemi roky! 

Zřejmě dře víc než tehdy. Jste schopen ve svém věku dřít víc?
Jsem, a taky dřu, protože musím stíhat mladé hráče. Samozřejmě nevydržíte v tomhle věku celý zápas v tom nejvyšším tempu, ale pořád se cítím na to, že můžu hrát i extraligu. Uplynulou sezonu jsem z větší části po operaci nehrál. Ovšem dřel jsem jako snad nikdy. Po sezoně se cítím nabitý energií, neohraný. Kladnu můžu dát ještě hodně ze svých zkušeností.

Když v nové sezoně vyjede na led lajna Burger – Ton – Tenkrát, bude mít dohromady téměř sto dvacet let. A k ní dejme na přesilovku obránce Františka Ptáčka s Tomášem Kaberlem. To je dohromady dvě stě roků. V čem bude největší síla takové pětky?
Ve zkušenostech. Moc dobře víme, jak se na ledě v různých situacích chovat, co hrát. Tohle může fungovat hodně dobře. Ale nikde není psáno, že budeme s Jirkou Burgrem a Petrem Tenkrátem hrát pohromadě celou sezonu…

Je pravda, že jste svůj příchod do Kladna podmínil také příchodem Petra Tenkráta?
Je to pravda. Není moc hráčů, s kterými jsem si pokaždé na ledě rozuměl tak, jako s Petrem. Pokud je k dispozici, ke své hře ho potřebuju! Nemusíme si spolu nic moc říkat, hrajeme instinktivně. A s Jirkou to bude podobné. Není nic rychlejšího než kombinace a tu my zvládneme. Naposled jsme my tři v útoku nastoupili někdy před sedmnácti roky, tuším, že to byl prosinec, a hráli jsme asi proti Vsetínu. Naše lajna patřila k nejlepším v extralize. A je rarita, že se celá lajna spolu znovu sejde v mistrovském zápase po tolika letech. 

Vy jste z mužstva nejstarší. Ustojíte tlak fanoušků na své výkony?
Jsem na to zvyklý. Ve Finsku jsem musel být lepší než domácí hráči, ve Spartě jsem musel neustále dokazovat, že mám na to, hrát za takový klub, v Brně, kde nesnáší Spartu, jsem si získal fanoušky na svou stranu. Já vlastně nic jiného ve své kariéře za posledních dvacet let než ohromný tlak neznám (směje se). Věřím, že kladenské fanoušky nezklamu.

Kladnu jste kývnul, až když jste se dozvěděl, že na trenérský post usedne Pavel Patera. Proč jste projevil tolik důvěry v nezkušeného kouče?
Protože znám Pavlův charakter. Ten, když si něco umane, tak za tím jde a většinou toho také dosáhne. Takže, když jsem od něj slyšel, jak moc chce Kladno vrátit zpátky mezi českou elitu, neváhal jsem s návratem ani okamžik. Taky chci hodně Kladnu pomoct. Pavel ví, co hráči potřebují, pozná, jak může být každý z hráčů týmu prospěšný. Věřím mu, stojím za ním. Uvidíte, že to bude dobré.

Podepsal jste kontrakt na sezonu. Dáte se po ní na trenérskou dráhu?
Ještě nevím. Vlastním trenérské béčko a s Liborem Procházkou jsme si řekli, že si doděláme i áčko. Ale jestli ze mě bude trenér, to bych teď netvrdil. Cítím, že by mě tohle ještě nenaplňovalo. V současné době spíše koukám po kariéře hokejového manažera. To by mně vyhovovalo víc.

Starší hráči jsou v suché přípravě většinou zvyklí trénovat individuálně. Výjimkou nejste ani vy. Zavedl byste individuální přípravu u všech hráčů?
Proč ne. Já mám individuální přípravu od svých čtyřiadvaceti, kdy jsem přestoupil do Finska. A ti, kteří chodí do Ameriky, se připravují sami třeba od sedmnácti. A musí se připravit dobře, jinak by si nezahráli. Klidně bych to zavedl i u nás. Ovšem ty mladé kluky musí nejdřív někdo individuální přípravu naučit.

Na led už půjdete s mužstvem od prvních dnů?
Počítám s tím, že pětadvacátého července vyjedu s mužstvem v Kladně na led (usmívá se).  

Jan Murárik

Foto: Betahokej.cz