Kladenský podnikatel Miroslav Zadák (44, uprostřed) byl hlavním manažerem i sponzorem hokejbalového týmu veteránů Masters, které se zúčastnilo nedávného šampionátu v Kanadě. Čas na rozhovor o „Kanadě“ si kvůli časovému zaneprázdnění udělal až nyní.

Na to, aby se váš tým mohl takové akce zúčastnit, jste musel sehnat přes milion korun. Stálo to za ty peníze?
Rozhodně stálo, i když jsme medaili nepřivezli. Turnaj náš tým vyšel na milion šest set tisíc korun, což je samozřejmě hodně peněz, ale mám štěstí na kamarády a firmy, které nám na to daly. Moje firma dala jenom čtyři sta tisíc korun. S PR mojí firmy jsem za tyhle peníze spokojený (usmívá se). Za to jsme na mistrovství měli nejlépe organizovaný tým. Kromě hráčů byli s mužstvem dva maséři, čtyři kustodi a kluci si to užívali, jako kdybychom byli na mistrovství světa v hokeji. Díky tomu jsme mohli vypomoct i druhému českému výběru, který tam startoval jako oficiální svazový výběr. 

Šampionát ovládla domácí Kanada. Jak na vás její hráči působili?
Byli skvěle připravení. Byť jim bylo hodně přes čtyřicet, stále aktivně hrají jejich veteránskou ligu. Podle toho, co jsme viděli, když se svlékli, bylo znát, že na sobě tvrdě makají a možná to ještě něčím tu a tam podpoří. V padesáti běžet stovku za něco málo přes deset vteřin, to je normálně v tomhle věku nesmyslné… A bylo od nich milé, že na konci právě nás vyhodnotili jako morální vítěze turnaje. Uznali, že jsme v utkání s nimi, které jsme prohráli o dva góly, měli smůlu. A když se dozvěděli, že my pravidelné veteránské ligy nehrajeme, a že jsme se poprvé sešli pár týdnů před odletem, tak řekli, že jsme největší frajeři, co tam hráli!

Organizace turnaje byla bez problémů?
Nebyla. Dvakrát nám změnili termín zápasů a do šestnácti hodin nám dali tři utkání. V direktoriátu turnaje byli také Slováci, a tak nás asi chtěli co nejdřív vyřadit. To se nepovedlo, protože jsme všechny tři zápasy vyhráli. Porazili jsme v nich i jejich mančaft, který měl dostat za pozdní přílet kontumaci. Nedostali a stejně prohráli. Byl to hodně záludný zápas z jejich strany. Často jsme při něm slyšeli „vyrazím ti zuby“ a podobné výhrůžky. Ovšem my jsme Kladno a hned tak něco nás nerozhodí. Pak jsme si poradili s Amerikou, která nebyla lehkým soupeřem a s Rakouskem, což naopak byl tým na úrovni přeboru. Ty by snad porazil každý. Po turnaji si Slováci dali cenu fair play i cenu pro nejlepšího brankáře, přičemž ten jejich odchytal jeden zápas… Nám se splnil sen, hrát v Kanadě hokejbal. My, tady v Kladně, dokážeme uspořádat mnohem kvalitnější mezinárodní turnaj, což jistě ukážeme nyní v srpnu.

Co dál? Pošlete veterány na další turnaj?
Rádi bychom se v listopadu zúčastnili mistrovství Asie v Hong-Kongu, kde jsem půl roku pracoval a klukům bych rád město ukázal. Uvidíme, jestli se do turnaje dostaneme. Hledáme ale i další akce. Kanadou nic nekončí (usmívá se).

Jan Murárik