Ondřej Pavelec (28), věčně usměvavý a vstřícný. Jako každé léto, které tráví doma, i to letošní ochotně rozdává autogramy i rozhovory. Brankář mužstva NHL Winnipegu Jets (Tryskáčů) tentokrát odhalil tajemství svého úspěchu. 

Je těžší chytat, nebo hrát?
Já bych to nerozděloval. Vepředu jsem nikdy nehrál, tak to nemohu posoudit, ale co si budeme povídat, největší zodpovědnost přeci jen leží na gólmanovi (směje se). 

Zvětšil byste výstroj?
Na to se mě nikdo ještě nezeptal. Všichni se mnou mluví o zmenšování a co já na to. Samozřejmě, že bych ji klidně ještě zvětšil. Já si na rozdíl od některých funkcionářů ve světové federaci nemyslím, že někoho zajímá, že by mohlo padat deset nebo patnáct gólů za zápas. Mě osobně takové zápasy nebaví. Radši mám napínavější zápasy o dvou třech gólech, zápasy, které rozhodují přesilovky. Nesouhlasím s tvrzením, že brankář, který v zápase dostal třeba čtyři góly, neměl dobré utkání. A už vůbec nemám rád porovnávání statistik různých dob. Vždyť hokej se neustále mění. Někdo chytal v obrovské výstroji, pak zase se chytá v mnohem menší, tak kdo byl ve výhodě a měl lepší statistiky? 

Jste rád, když spoluhráči před vámi blokují střely, nebo jim říkáte, aby uhýbali, a vy jste na puk viděl?
V současné době je většina střel tak prudkých, že je jedno, jestli jí vidím nebo nevidím. Záleží, jak je gólman kvalitní. Věřím si, ale zároveň nejsem proti tomu, když do takových střel někdo padne, nebo je nějak zblokuje. Musím dát za pravdu těm, kteří říkají, že hokej se stále zrychluje. 

Co by teď řekl Ondřej Pavelce o brankáři Pavelcovi, co by na něm vyzdvihl?
Je to jasně jeho psychická odolnost. Nedostatky říkat pochopitelně nebudu, ale gólman Pavelec je momentálně nejsilnější ve své psychice. Na svůj věk jsem toho v bráně zažil opravdu hodně. Byl jsem nahoře, byl jsem dole. Hrát v Kanadě a ustát ten tlak není žádná sranda. Tlak veřejnosti a médií je obrovský. Tam jdou do vás furt, každý den. Když se daří, jste Bůh, když prohráváte, dají vám to pěkně sežrat. Někdy je to hodně nepříjemné. Po sezoně jste psychicky totálně vycucaní. Nejhorší období jsem zažil loni, když bylo mistrovství světa v Praze. A domácí média v tom roli nehrála. Z jednoho tlaku, kdy jsme s Winnipegem poprvé udělali play off, jsem přijel do ještě většího. Všichni tady sledovali hokej. Od rána do večera se nic jiného neřešilo. Nikdy nezapomenu, jak jsem potom letěl na dovolenou psychicky úplně hotový. Byl jsem vyřízený. Poprvé jsem byl rád, že letím z Čech pryč. To se mi předtím nestalo. Za čtrnáct dnů jsem se vrátil úplně nabitý, v pohodě. 

Čtete ve Winnipegu pravidelně hokejové stránky?
Nečtu, ale stejně se všechno ke mně dostane. Nesleduju ani hokej v televizi. Možná se bude někdo divit, ale já se odnaučil na něj v televizi dívat. Přestalo mě to bavit. Neumím si představit, že přijdu domů a zapnu si v televizi hokej. Podívám se zcela výjimečně, když hrajou kladenský kluci nějaký důležitý zápas. Když nemám co dělat, jdu na internet a sleduju, co se děje doma. Občas mě ty zprávy od nás nadzvednou (usmívá se). 

Jak dlouho se letos v létě v Česku zdržíte?
Odlétám s Michaelem Frolíkem prvního srpna makat na kondičce do Montrealu a vracím se prvního září na sraz reprezentace před Světovým pohárem. 

Makáte na sobě i v současné době?
Makám. Pryč jsou doby, kdy jsem letní přípravu nebral až tak vážně. Uvědomil jsem si, že když se na pořádnou přípravu v létě vykašlu, moc dlouho v NHL nevydržím. Taková je tam konkurence. Mladí gólmani se na nás starší hodně tlačí. Dřív jsem se nemusel hlídat v jídle, ale už třetí rok na to, co jím, dbám. 

Když za rok budete bez smlouvy, šel byste chytat třeba do KHL?
NHL je nejvíc, ale nedalo by se nic dělat. Šel bych do KHL a nic bych neřešil i z toho důvodu, že nemám rodinu. 

Jak je možné, že vážným vztahům odoláváte?
Na trvalý vážný vztah mám čas. Chci si užívat a zatím jsem nepotkal takovou, kvůli které bych si to užívání odpustil, nebo ho omezil.

Jan Murárik