Nic není nemožné. I takové heslo si mohou dát florbaloví Kanonýři do svého erbu, pokud by nějaký měli. Díky kladenskému klubu se totiž splnil sen jejich obránci Antonínu Pertlíkovi. Ten ve svých třiceti nastoupil k utkání Superligy a vstřelil v něm svůj premiérový gól! A aby toho nebylo dost, dal ho legendárnímu klubu Tatranu Střešovice. Borec, který ještě nedávno hrál ve florbalovém podpalubí za Horoměřice…

Jak se stalo, že jste si v tak sportovně pokročilém věku zahrál českou nejvyšší soutěž?
Může za to asi souhra několika šťastných okolností a moje píle i snaha se ve florbale dostat co nejdál. 

Kudy vedla vaše cesta do Superligy?
V Horoměřicích jsem hrál nějakou šestou nebo sedmou ligu a před čtyřmi roky jsem chtěl zkusit, jestli mám navíc. Tak jsem napsal klukům z kladenského béčka a oni mě pozvali. Hrál jsem za ně rok a pak si mě trenéři vytáhli do ligového áčka. S ním jsem zažil postup do Superligy. 

V ní jste ve druhém kole naskočil do zápasu proti Střešovicím a svou trefou jste snížil vysokou porážku Kladna. Máte ten gól stále před očima?
Mám a přiznávám, že jsem si nemyslel, že bych někdy dal v Superlize gól. Byla rozehrávka v rohu, Honza Louvar mi to hodil nahoru na beka, udělal jsem dva kroky do středu a vystřelil pod víko. 

Ovšem další zápas, tentokrát vítězný doma s Pardubicemi, jste seděl jen na lavici náhradníků. Proč vás trenéři nepostavili?
Potřebovali zahýbat sestavou a změnu jsem odnesl pobytem mezi náhradníky. Chuť na další góly pořád v sobě mám, tak snad příště. 

Jak se chcete do sestavy propracovat?
Zůstanu u toho, co mě do ní už dostalo. To znamená poctivě trénovat a čekat na šanci, která, jak věřím, zase přijde.

V čem je pro vás největší rozdíl mezi první ligou a Superligou?
Téměř ve všech aspektech hry. Hlavně v její rychlosti. S tou jsem měl největší potíže. Ale zvládl jsem to a přesvědčil jsem se, že v Superlize můžu fungovat (směje se).

Jan Murárik