Bývalý spolupracovník naší redakce a stále aktivní hokejbalista Matouš Soukup (21) se z rodného Kladna odstěhoval za studiem do Hradce Králové. I na východě Čech pokračuje ve všem, čemu se doposud věnoval.

Ve městě, kde stráví minimálně další tři roky, se brzy rozkoukal. Stal se členem redakce hokejového týmu Mountfield HK a mezi mantinely se pere o oranžový míček v hokejbalové extralize, v dresu hradeckých Pirátů.

Přerušil jste studium na pražské Fakultě tělesné výchovy a sportu (FTVS) Univerzity Karlovy. Co tedy studujete nyní v Hradci Králové?
V Praze jsem studium ukončil. Důvodů bylo víc, ale FTVS mě svým způsobem zklamala a dospěl jsem k názoru, že dělat něco, co mě nebaví, přece nedává smysl. Proto jsem studia nechal a připravil se na přijímačky sem. Studuji obor Sociální patologie a prevence a zatím můžu říct, že jsem nadmíru spokojený.

Na hokejbale jste válel v druhé nejvyšší české soutěži za Nové Strašecí. Jak bylo těžké dostat se do hradeckého extraligového týmu?
Slovo válel je hodně přehnané. Pravdou je, že mi sezona moc nevyšla a já se protrápil až do konce. V Hradci je hodně kvalitních hráčů a jisté místo v sestavě rozhodně nemám. Snažím se makat na tréninku a věřím, že to tak zůstane.

Co by bylo, kdybyste se do kádru Pirátů nevešel?
Nad tím ani nepřemýšlím. Po loňské sezoně jsem se dlouho rozhodoval, jestli chci ještě vůbec s hokejbalem pokračovat. Když to vypadalo, že už výstroj nechám doma v koutě, přišla možnost zkusit extraligu v hradeckém dresu. Teď se peru o sestavu a v hlavě si vůbec nepřipouštím situaci, že bych z kádru vypadl. Na druhou stranu jde pořád jen o zábavu a svět by se nezbořil.

Patřil jste stále týmu HBC Alpiq Kladno. Nevadilo kladenskému vedení, že odcházíte k ligové konkurenci?
Samozřejmě, že asi úplné nadšení tam zprvu nebylo. Já chtěl ale do Hradce hlavně kvůli škole a hokejbal byl až na druhém místě. Proto si myslím a zároveň jsem Kladnu vděčný za to, že mi nijak nebránili a umožnili mi tady hrát. Díky patří také hradeckému Petru Novákovi, který s Kladnem jednal.

Nemrzí vás, že nehrajete extraligu za svoje mateřské Kladno?
Vlastně ani nemrzí. Zažil jsem tam spoustu povedených sezón a rád na ně vzpomínám, tím to ale končí. Na vzájemný nedělní zápas se těším, stejně jako na bývalé spoluhráče a kamarády. Momentálně ale oblékám dres Hradce Králové a Kladno chci porážet.

Dostáváte teď hodně prostoru ve hře? Je v týmu silná konkurence?
Prostoru ve hře by vždy mohlo být víc. Já jsem ale vděčný za každou možnost jít na hřiště a něco ukázat. Jak už jsem řekl, v týmu je dost šikovných kluků a hrát chce pochopitelně každý. Nezbývá než jen poctivě makat na trénincích.

V Hradci Králové píšete pro místní hokejový klub, který hraje extraligu. Jak jste se do této redakce dostal?
Dostal jsem kontakt na jednoho z redaktorů a projevil zájem o spolupráci. Jsem moc rád, že ta šance vyšla a já teď sbírám zkušenosti. Lidé okolo hokeje jsou tu fajn a dost mi pomáhají, takže si užívám každou možnost k psaní. Je vidět, jak Hradec hokejem žije, a mám radost, že toho můžu být součástí.

Berou vás místní jako konkurenci, nebo máte s ostatními redaktory přátelský vztah?
Jako konkurenci rozhodně ne. Naopak, připadám si jako v dobře fungujícím týmu a s jakýmkoliv problémem nebo nejasností mi hned někdo pomůže.

Už jste měl možnost zažít derby mezi Hradcem Králové a sousedními Pardubicemi. Jaké to bylo?
Derby bylo jedním slovem skvělé. Pro mě ještě o to speciálnější, že jsem dělal svůj premiérový rozhovor s Jaroslavem Kudrnou, který měl před zápasem oficiální rozlučku s aktivní kariérou. Atmosféru i zápas samotný jsem si ohromně užil a těším se na každé další utkání Mountfieldu.

Nestýská se vám ve všech ohledech po domově?
Každopádně je to velká změna a zároveň škola do budoucna. Na druhou stranu si myslím, že lidé studující v zahraničí jsou na tom ještě o poznání hůř, já to mám do Kladna necelé dvě hodiny cesty. Snažím se jezdit přibližně jednou za čtrnáct dní, abych se taky ukázal doma, ale jinak mě sem vlastně nic netáhne a moc důvodů k dojíždění nemám.

Co vaše studijní, pracovní, hokejbalové a osobní plány a ambice do nejbližších měsíců nebo let?
Rozhodně nejsem typ člověka, co by si věci plánoval moc dopředu. Číslem jedna je momentálně škola, pokud to bude časově vycházet, chtěl bych u hokejbalu zůstat i v příštích letech. Následující rok bych rád odjel na studijní pobyt do zahraničí, ideálně na sever Evropy. Zbytek neřeším a uvidím, co přijde.

Lukáš Jůdl