Je to měsíc, co se zranil v Přerově. Od té doby měl nařízený klid a na led se dostal poprvé až v minulém týdnu. Útočník Matěj Pekr (28) přitom na začátku sezony patřil k oporám hokejových Rytířů. V jaké formě se cítí, na to jsme se jej zeptali po jednom z individuálních tréninků.

Co se vám v Přerově stalo?
Při běžném souboji u mantinelu jsem ucítil, že mi v břichu něco přeskočilo. Lékaři mi řekli, že jsem si zranil břišní sval. To se stává. Takové problémy měla spousta slavnějších hokejistů (usmívá se). Tehdy jsme kvůli problémům na dálnici přijeli pozdě a nestačili jsme se pořádně rozehřát. Jak je vidět, není dobré podceňovat rozhýbání se před zápasem. Takhle dlouho jsem ještě v hokeji mimo hru kvůli zranění svalu nebyl.

Jak to snášíte?
Pro mě je nyní nejhorší, že musím dohnat čtyřtýdenní pauzu, kdy jsem nesměl nic dělat. Chodil jsem prakticky jen na rehabilitace. Měsíc jsem se nezpotil a síla z letní přípravy zmizela. Makám od minulého pondělí a strašně trpím (směje se). Náš kondiční trenér Radim Jebavý mi dává pořádně do těla. Trénuju dvakrát denně, jednou na ledě a pak v posilovně. Každý den se cítím líp, a je možné, že až se vrátím do sestavy, budu na tom fyzicky líp než kluci. Odpočatý a plný sil (usmívá se). 

Jen aby nebylo těžší než současná fyzická dřina vrátit se do ucelené sestavy…
To je téma pro trenéry. Budu čekat připravený.

Kdy to bude?
Až mi naše fyzioterapeutky a kondiční trenér řeknou, že jsem úplně v pořádku. Kdybych pochyboval, že se do sestavy vrátím, tak bych v Kladně neměl co dělat. Přišel jsem, abych týmu pomohl a ne abych tu byl do počtu.

Měl jste čtyři týdny možnost sledovat Rytíře při zápasech. Co jste viděl?
Mně se například líbil poslední zápas doma s Jihlavou. Dalo se na to dívat, byl to pěkný hokej se šťastným koncem pro nás. Jen musíme ještě víc vyladit přesilovky. Naše výkony, zvláště doma na úzkém kluzišti, jsou také poplatné tomu, co chce proti nám hrát soupeř. Jihlava chtěla hrát otevřený hokej, ale některá mužstva to zavřou a hra pro fanoušky není ke koukání. 

Cítíte se jako žolík, kterého, až bude čas, trenéři na soupeře vytáhnou?
Rád bych, kdyby to tak bylo (usmívá se). 

Jan Murárik

Matěj si po tréninku na ledě sám přidává