Slovinský obránce Jurij Repe válí v kladenském týmu už druhou sezonu. Zároveň působí v národním týmu Slovinska, se kterým vybojoval postup na olympiádu. Jaké je to žít od čtrnácti mimo domov? A je zážitek být ve stejné kabině s hvězdou NHL Anže Kopitarem? Nejen na to odpovídal v rozhovoru pro Vaše Kladno.

Nebyl pro vás zápas s Frýdkem trochu specifický? Znal jste tam spoustu hráčů z Třince...
Je to vždycky radost, zahrát si proti bývalým spoluhráčům. Vyrůstali jsme spolu a hráč má ještě větší motivaci nad nimi vyhrát. Určitě je na ledě nešetřím a sem tam někomu i přidám (směje se). Když jsme hráli ve Frýdku, znal jsem tam hráčů mnohem víc. Tým, který přijel do Kladna, už tolik třineckých hráčů neměl. Přesto jsem se dobře znal s Davidem Ciencialou, bratry Kovařčíky, Tomášem Frankem nebo Jurajem Šimbochem. 

V České republice hrajete už velmi dlouho. Jak jste se sem vůbec dostal?
Jsem tady od svých čtrnácti let. Přestěhoval jsem se do České republiky poté, co jsem dodělal základní školu ve Slovinsku. Vzniklo to tak, že se v Třinci konal nějaký kemp, kam odjela parta slovinských kluků a já s nimi. Vyhlédl si mě tehdy trenér Roman Cienciala, který bohužel před pěti lety zemřel. Podepsal jsem pak mládežnickou smlouvu v Třinci a zůstal tam.

Jak to bylo těžké odejít ve čtrnácti z rodné země a od rodiny a kamarádů?
Nebylo to vůbec těžké. Věděl jsem, co chci a jaký je můj cíl. Chtěl jsem se v hokeji posunout dále. Věděl jsem, že ve Slovinsku hokejově růst nemůžu. Nabízela se Česká republika a nebylo o čem přemýšlet. Hraje se tady dobrý hokej a tak věřím, že moje volba byla správná.

Proti vám mohl nastoupit kolega z reprezentace Miha Štebih, ale nakonec nehrál. Jste třeba s ním v kontaktu?
Zrovna s ním v kontaktu jsem a překvapilo mě, že nehrál. Zrovna jsme si psali před pár dny. Vím, že po přestupu ze Slavie do Frýdku je spokojený.

Se slovinskou reprezentací jste vybojoval účast na olympiádě. Hrajete tam třeba s Anže Kopitarem nebo Janem Muršakem. Jak se v kabině chovají takové hvězdy?
Dalo by se říct, že tam jsme taková velká rodina, kde se každý s každým zná. Nejsme velký stát a hokejově tam spolu zkrátka vyrůstáme. Víme, co máme od druhého očekávat a nepotřebujeme se dlouho sehrávat. Není tam moc velká možnost si z hráčů vybírat. Co se týče těch hvězd, každá má svůj svět. Anže Kopitar je v nějakých věcech sice zvláštní, ale je úplně v pohodě. Není vůbec namyšlený a člověk se s ním může normálně bavit. 

Je to zážitek pro vás ostatní, být v jednom týmu s Anže Kopitarem?
Je to určitě zážitek a je to stejné, jako když je v Kladně během léta Jaromír Jágr. Člověk se od něho má co učit, ať už trénuje s ním, nebo ho jen sleduje. 

Jak berou ve Slovinsku hokej místní obyvatelé?
Hokej ve Slovinsku nepatří mezi nejoblíbenější sporty. Když se však hraje elitní divize mistrovství světa, tak to lidé celkem žerou. Lidé také hodně prožívali to, když jsme se teď kvalifikovali na olympiádu. Vždycky je to lepší, když se vyhrává, potom je hokej sledovaný. Naopak, když se nedaří, tak to nikoho moc nezajímá. 

Co vaše cíle a plány do budoucna?
Já to takhle neřeším a neplánuji příliš dopředu. Teď jsem v Kladně a baví mě to tady, líbí se mi tu a máme nějaký cíl, který chceme splnit. Byl bych rád, kdybych tady výhledově zůstal. 

Když máte volno, jak ho tady trávíte?
Buď ten volný čas trávím se spoluhráči, kteří nejsou z Kladna a bydlí zde, nebo s přítelkyní, když je tady. Domu moc nejezdím a nechystám se tam ani během vánoční přestávky. Jsou to jen dva dny, a to se nevyplatí zajet do Slovinska. Dá se říct, že můj domov je Kladno. Občas se na mě přijede podívat mamka na týden nebo čtrnáct dní. Jinak jsem tu sám, nebo s přítelkyní. 

Lukáš Jůdl