Spoluhráči mu prý říkají Demolition Man, podle postavy z filmu, ve kterém Sylvester Stallone je po letech u ledu rozmrazen, aby opět pomáhal, kde je třeba. Ať už je to s legendárním hokejbalovým obráncem Tomášem Rejtharem (36) jakkoli, vrátil se po pěti letech k vrcholovému sportu, pomohl Alpiqu na cestě do finále extraligy a dnes by v Pardubicích (18.00 h.) měl po stejně dlouhé době zažít svůj reprezentační comeback na světovém šampionátu. 

Proč jste po tolika letech bez hokejbalu letos naskočil rovnou do extraligy?
Protože nebyli lidi (směje se). Měl jsem nějak víc volného času, tak mě ani v klubu nemuseli dlouho přemlouvat. Ale přiznávám, že to po pár zápasech bolelo. Odvykl jsem si. Musel jsem začít pořádně trénovat, přidávat si, regenerovat. A pořád mám pocit, že nemám úplně ideálně vyladěnou spolupráci s hokejkou. 

Je na hřišti znát věk?
Určitě je znát. Mladší hráči jsou proti mně daleko výbušnější a samozřejmě rychlejší. Věk je znát i v kabině. Musel jsem nastudovat, o čem se dnešní mládež baví, co ji zajímá, abych pochopil, o čem se v kabině baví (směje se). To je pro mě jiná planeta. V jejich věku jsme nekoukali do mobilů, ale povídali jsme si. Herně jsou na tom ale lépe než jsme byli my. Individuálně jsou vyspělejší. Ovšem to je můj subjektivní pohled. 

Jak moc je pro staršího obránce těžké dnešní hokejbal stíhat?
Já mám výhodu ve zkušenostech. Útočník musí ke mně doběhnout. Musím hrát hlavou (usmívá se). 

Svůj extraligový návrat jste dotáhl až do finále. Proč jste neudělali poslední krok ke zlatu?
Kert měl větší chuť po vítězství, a to rozhodlo. Soupeř tomu titulu šel víc naproti. Ve finále rozhodovaly maličkosti. Jako šéf klubu jsem se sezonou kladenského hokejbalu spokojený, se sezonou prvního týmu spokojený nejsem. Myslím, že ten mančaft má na titul. Je výborný, má skvělé zázemí, výborného trenéra, tak od něho čekám titul. Kladno skončilo podruhé za sebou pod vrcholem…

Říkáte, že máte skvělé zázemí. Jak se na něm podílí město?
Vychází nám maximálně vstříc, dostáváme dotaci na činnost. Díky městu můžeme být jedni z nejlepších v extralize. Jsme hodně spokojení. Spolupráce s městem funguje.

Je i tak růžová budoucnost hokejbalu v Kladně?
O budoucnost hokejbalu v Kladně se nebojím. Podařilo se nám rozšířit mládežnickou základnu. Registrujeme obrovský zájem dětí. Máme u nich výborné trenéry, což je základ pro správný vývoj kladenského hokejbalu. Ti lidé to dělají z lásky k tomu sportu, ne za peníze, což si cením.

V současnosti jste na pátém mistrovství světa, dvakrát jste na něm slavil zlato. Co pro vás znamená hrát na šampionátu nyní?
Je nádherné hrát hokejbal před osmi tisíci lidmi, jako to bylo v roce 2009 v Plzni, kde jsme slavili titul. Věřím, že podobnou atmosféru zažijeme i teď v Pardubicích. A když si to v mužstvu všechno sedne, jak má, tak proč by z toho nemohlo být zase zlato?

Jan Murárik

Tomáš Rejthar v dresu Alpiqu