Fotbal ve Hřebči dělá přes dvacet roků. V současné době působí v místní SK jako manažer a první tým Hřebče se drží v Krajském přeboru mezi nejlepšími. Štěpán Sádecký (na snímku) poskytl Vašemu Kladnu náhled do reality vesnického fotbalu.

Kdyby vám byl nabídnut postup z Kraje do divize, vzali byste ho?
Pro nás je kraj strop. Naši hráči chodí do práce, věnují se firmám, na vysoké školy a fotbalu moc nedávají. V divizi nemůžete trénovat jednou nebo dvakrát týdně jako my. Víc bychom nezvládali.

Váš první tým stojí hlavně na fotbalistech z Prahy. Proč jste zvolili tuto cestu?
Sám jsem z Prahy, za Hřebeč jsem hrál a vím, že na Kladensku ti hráči jednou dojdou. V Praze je pro nás větší výběr. A také chceme, aby fotbal k něčemu vypadal (usmívá se). Jít v soutěžích výš není pro nás. Vidíme, co fotbalu obětuje pan Hondl v Hostouni a touto cestou ve vší úctě nepůjdeme.

Je podle vás dobře, že máme na Kladensku vesnický klub ve třetí lize?
Svým způsobem to je dobře. Ostatním to přináší například hlasovací práva na valných hromadách. A také je určitě dobře, že někoho baví dělat fotbal tak, jako to baví Jirku Hondla. Vesnický fotbal spěje totiž v dospělé kategorii pomalu k zániku některých klubů. Vidím to v horizontu tří let. Problém je ve stáří hráčských kádrů. Mladé generace už fotbal jako prioritu svého volného času nevidí. Za nás byl fotbal a potom vše ostatní. Podle mne dojde ke slučování klubů, které spolu sousedí.

Problém nejen vesnického fotbalu je „úmrtnost“ dětí ve fotbale. Čím dál více jich v pubertě ztratí o hraní fotbalu zájem. Potýkáte se i vy s tímhle negativním fenoménem?
V současné době je pomalu nemožné sehrát zápas mládežnické kategorie o víkendu. Často je předehráváme ve všední dny. O víkendech jsou závislí na rodinných programech. Přesto nás to neodrazuje od toho, abychom se ve spolupráci s obcí dětem věnovali naplno. Vím, že fotbalovou mládež ve Hřebči děláme, jak nejlíp umíme. Má to smysl.

Jan Murárik