Jednou z největších osobností fotbalu v historii SK Kladno je vicemistr Evropy z roku 1996 obránce a trenér Jan Suchopárek. Jeho rodný klub pozítří oslaví 120. výročí založení.

Když se vysloví SK Kladno, co se vám okamžitě vybaví?
Moje fotbalové začátky a vůbec celý můj fotbalový život. V SK jsem od svých pěti roků strávil téměř půlku života. Od dětského přes dorostenecký až po ukončení hráčské kariéry a startu trenérské. Ta je také relativně úspěšná a jen doufám, že bude takto pokračovat (usmívá se).

Rodiče současných dětských talentů na Kladně často pokukují po Praze, aby tam svou ratolest za každou cenu dostali s vidinou velké kariéry. Vás tohle v dětství nepostihlo?
V naší době jsme hráli například dorosteneckou ligu jako Sparta nebo Slavia, tudíž nebylo proč odcházet. A navíc já jsem v té době nijak zvlášť fotbalově nevynikal. Za první dorostenecké družstvo jsem začal hrát v patnácti letech shodou náhod. O dva roky později jsem byl v áčku, což bych asi ve slavnějších klubech nedokázal…

Pak po vás sáhla pražská Dukla…
A té jsem řekl, že přestoupím za podmínky, že mě vezmou rovnou na vojnu. Přistoupili na to a já jsem ještě ve věku dorostence narukoval (usmívá se).

V SK jste zažil kus klubové historie. Která jeho hráčská osobnost je vám nejbližší?
Potkávám se s hráči z konce šedesátých a ze sedmdesátých let, s kterými jsem si nemohl zahrát a velice si jich za to, co pro klub dělali, vážím. K nim patří například osobnosti hráčského období pana Chlumeckého. Jsou to elegáni srovnatelný s lidmi, které znám na slavnější Dukle. Rád čtu dějiny kladenské kopané, které kdy vyšly. Myslím si, že každý hráč, který chce něčeho dosáhnout, tak by alespoň částečně měl historii svého klubu znát. Pro mě historie fotbalu na Kladně znamená velmi mnoho.

Vzpomínáte hráče, ale které jméno se vám vybaví okamžitě mezi kladenskými trenéry?
Míra Vosyka! Ten mne vedl od přípravky. Na Sítné jsme navíc byli sousedé. S jeho syny jsme si díky panu Vosykovi přidávali tréninkové dávky (směje se). Obdivuji ho, že se stále věnuje dění v SK i výběru dětí pro fotbal. Rád vzpomínám na pány trenéry Hůlu, Štěpána a samozřejmě Koubka. S ním jsem se potkal i v áčku. Míra Koubek byl už tehdy velký trenérský profesionál, který se neustále vzdělával. Mám k němu velkou úctu. Není náhoda, že sklízí úspěchy, a že patří k současným nejlepším trenérům v první lize.

Chcete jít v jeho šlépějích?
(usmívá se) Nechci, protože on se převážně věnoval dospělému fotbalu a mě baví práce s mládeží. Do dospělého fotbalu zatím nemám chuť vstoupit.

Za velkým fotbalem jste šel z SK. Vrátíte se do něj někdy?
Myslím, že jednou se určitě do fotbalu v SK opět zapojím. Musím cítit oboustrannou chuť spolupracovat a k tomu musím mít pocit, že to společně děláme dobře.

Jan Murárik