V roce, kdy kladenský SK slavil padesátku, nastoupil v jeho dresu ke svému prvnímu ligovému zápasu. Od té doby zažil Zdeněk Kofent vedle sebe v sestavě jedny z největších osobností slavného klubu.
Na co si okamžitě vzpomenete, když slyšíte SK Kladno?
Na svůj celý fotbalový život od mládí po éru v prvním mužstvu. Lojza Novák mě objevil jako učedníka fotbalistu v Poldovce a přivedl mě do dorostu SK. Od devatenácti jsem už hrál za áčko pod trenérem Skleničkou. Kromě dvou roků na vojně jsem kopal za SK do jednatřiceti let.
Na které období vzpomínáte nejraději?
Na první sezonu v roce 1953. V ní jsem ještě zažil Linharta, Fáberu, Kuchlera, Kokštaina, Bragagnolu, Sršně, Majera, Štěpána, Fouse. Z pozdější éry rád vzpomínám na sezony vedle Kadraby a Ryse. Kladno v první lize končilo kolem šestého místa!
Který zápas za SK vám dodnes utkvěl v paměti?
Proti Slavii doma. To byl dost kuriózní zápas. Nás trénoval bývalý hráč Slavie Bican a Slavii trénoval bývalý hráč Kladna Rýgr (směje se). Byla to bitva před rekordní návštěvou. Lidi, kteří se nedostali na stadion, protože bylo více než vyprodáno, tak seděli nebo stáli na větvích okolních stromů. Pod některými i praskly. Pokladník tenkrát ohlásil přes devatenáct tisíc prodaných lístků! Vyhráli jsme tři nula a Bican byl štěstím bez sebe (směje se).
Kdo býval největší kápo týmu?
Linhart. Ten dovedl všechny zbláznit, že si nikdo nedovolil dát do hry všechno. On tak hrál pokaždé a chtěl to i po ostatních. Když hrál on, nedal se fotbal odfláknout.
Přenesme se do současnosti. Chodíte se dívat na zápasy SK?
Nechodím. Na Kladně se odjakživa na staré hráče nepamatuje. Slyšel jsem, že takový Honza Suchopárek je zván na Slavii i na Duklu, ale neslyšel jsem, že by někoho z nás, ještě žijících pamětníků, na SK někdo zval. Párkrát jsem na SK kdysi zašel, ale když jsem viděl, že musím stát frontu na lístek, tak mě to otrávilo. Držím jim samozřejmě palce, aby postoupili alespoň do druhé ligy, ale nevím, jestli se dočkám.
Jan Murárik
