Po Bořku Dočkalovi (rozhovor jsme uveřejnili včera) pomohl kladenský SK ke startu úspěšné kariéry Janu Šimůnkovi. Před sedmnácti roky se po sezoně strávené v kladenském dresu stal vicemistrem světa a v kariéře pokračoval v sousedním Německu.

Vzpomenete si ještě na kladenskou kariéru?
Zůstávají mi útržkovité vzpomínky, ale jedno vím určitě, Kladno mi na startu kariéry pomohlo!

Vybaví se vám první okamžik v kladenské kabině?
To je jedna z těch vzpomínek, na které nezapomenu (směje se). Co jsem viděl i cítil úplně poprvé, byla grilovaná kuřata. Někdo v kabině něco slavil, tak nám je, snad z tradice, koupil. Pak si vzpomínám, že jsme dostali k užívání služební auta značky Cadillac. Trenér Koubek měl model s nejsilnějším motorem, my se slabšími. A protože mu to auto hodně žralo, zeptal se nás, jestli by si ho s ním někdo nevyměnil. Já jsem tohle v osmnácti neřešil, tak jsem si ho vzal. Další matnou vzpomínku mám na nějakou kladenskou hernu, kam jsme chodili posedět. Nepamatuji si podrobně ani zápasy, jen vím, že jsme s někým museli uhrát remízu dva dva a to se povedlo.

V osmnácti jste měl tak vysokou profesionální smlouvu, že jste nemusel řešit spotřebu auta?
Na Kladně se brali za fotbal slušné peníze. Základ byl zhruba v současné průměrné výplatě a k tomu jsme za body dostávali dobré prémie.

Kdo byl šéf kabiny?
Na mě v tomhle směru dělal největší dojem Radek Šelicha.

Proč jste po sezoně na Kladně skončil?
Na SK jsem byl na hostování ze Sparty, a když končila sezona, vrátil jsem se po mistrovství světa, kde jsme skončili druzí, zase na Spartu. Ale tam jsem pobyl chvíli, protože mně můj manažer sehnal výborné angažmá v Německu.

Sledujete výsledky SK?
Nesleduji a nesleduji ani příliš český fotbal. Dívám se spíše do Německa…

Jan Murárik