120 let SK Kladno. Milan Vdovjak vzpomíná na největší talenty

Do kladenského klubu v jeho historii mnoho takových fotbalových velikánů nepřestoupilo. Hrál za pražskou Duklu, ale největší slávu sklízel ve Spartě. Když už se zdálo, že Milan Vdovjak ve své kariéře větší popularity nedosáhne, následovala kladenská éra. I po více než třiceti letech od jejího konce na něj nedají jeho bývalí spoluhráči dopustit!

Po Spartě jste hrál za Zlín, tehdy Gottwaldov, po něm jste pomáhal pražskému Motorletu. Pro mnohé fotbalové fanoušky ale bylo v osmdesátých letech záhadou, že jste se z ničeho nic ocitl na Kladně…
Na vojně jsem sloužil i hrál fotbal s Mílou Tichým a Jirkou Müllerem, klukama z Kladna. Když jsem se od dalšího kamaráda dozvěděl, že má třetiligový kladenský SK o mě zájem a nabízí slušné podmínky, tak jsem ani chvilku neváhal. Kývl jsem panu Šolcovi, výbornému člověku, který dělal na SK sekretáře a udělal jsem dobře. Na SK bylo perfektní vedení, výborná parta a skvělé podmínky pro fotbal. Tenhle dojem mi akorát kazili diváci, kterých na nás chodilo málo i ve druhé lize.

Poznala kladenská kabina, že do ní vešla obrovská fotbalová osobnost?
(směje se) Samozřejmě, že jsem byl největší. Nehrál jsem si na to, ale fakt je, že jsem z kabiny měl odehráno nejvíc těžkých zápasů. Kluci mě okamžitě respektovali a já je. Nezapomínejte, že se mnou za Kladno hráli výteční hráči jako Isteník, Müller, Tichý, Zetek, začínali Hlásek, Hřídel, Suchopárek, Hejkal. Ti mladí měli velké ambice něčeho dosáhnout, což se jim povedlo. Například Standa Hejkal se mezi trenéry vyšvihl na špičkového asistenta. Honzovi Suchopárkovi jsem nejprve pomohl do Dukly a potom i do Slavie. Jsem rád, že udělal kariéru. A taky moc rád vzpomínám na maséra Mílu Částku, to byl výborný kamarád a bavič.

Musel jste v kladenské éře chodit do práce, abyste se uživil?
Kdepak, já byl jediný, kdo při fotbale nemusel chodit do práce. To byla moje přestupová podmínka. Samozřejmě razítko zaměstnavatele jsem dostal na Poldovce, ale tam jsem pomalu jako Pražák netrefil (směje se). Bral jsem stejnou výplatu jako ostatní. Do třech tisíc korun a pár stovek prémií za zápas. Jenomže já si na Kladně vydělal víc než ve Spartě, kde na nás chodilo dvacet tisíc lidí. Tam jsme brali v průměru čtyři stovky hrubého za zápas… A musím přiznat, že za přestupovou částku, kterou mi Kladno vyplatilo jako bonus, jsem si tenkrát mohl koupit auto.

Kam vás brala parta za zábavou?
Po zápasech se sedělo na SK, pak jsme vyráželi do města. Někdy i s manželkami. Mě někdy mrzelo, že jsem musel odjet domů do Prahy dřív kvůli rodině. Časem se to vyřešilo, když mě u sebe nechával přespat spoluhráč Eda Novák.

S SK jste vykopal druhou ligu, takže zápasů jste v jeho dresu zažil desítky. Který vám nejvíc utkvěl v paměti?
Třetiligový proti béčku pražské Dukly. Tu tehdy trénoval Ivo Viktor a já jim dal z pěti gólů čtyři a ještě jsem neproměnil penaltu. Po zápase jsem šel za kustodem a z kabiny Dukly jsem slyšel Viktora láteřit, že je porazil fotbalový dědek (usmívá se). Pak mám v paměti ještě jeden. To jsme v poháru dostali doma od Sparty hrozně nařezáno. Za ně hráli reprezentanti, takže jsme moc šancí neměli, ale mrzí mě, že jsem Spartu porazit nedokázal… Pak na SK přišel trenér, který začal mužstvo omlazovat a já se mu do něj nehodil. Tak jsem skončil. Škoda, ještě jsem si na nějakou tu sezonu ve druhé lize věřil.

Sledujete současné výsledky SK?
Sleduju a je mi smutno, v jaké soutěži hraje. Divize je na Kladno málo, to musí hrát výš. Mužstvu přeju a držím palce, aby se mu brzy povedlo postoupit.

Jan Murárik
Foto: archiv Milana Vdovjaka