Do Hostouně přestoupil v létě z pražské Dukly a hned se stal stabilním členem základní sestavy. Tomáš Křenek (21) v rozhovoru pro Zpravodaj vzpomíná na akademii slavného klubu a hovoří o týmovém duchu Sokola. Ten o víkendu přivezl bod ze hřiště rezervy dukelského týmu a v tabuce je stále bez porážky první.
V dorostu Dukly jste patřil k lídrům mužstva a nosil i kapitánskou pásku...
Obecně na období v mládežnických kategoriích Dukly mám dobré vzpomínky. Za úspěch považuji účast na All Stars Cupu v kategorii U16, kde jsme měli možnost si zahrát například proti Barceloně a PSG. Velkým úspěchem byla i následující sezóna v celostátní lize. Rád také vzpomínám na poslední mládežnickou kategorii pod vedením trenéra Tomáše Kulvajta, kdy jsme se drželi na vrcholu tabulky, ale bohužel přišel covid, který vše zastavil.
Jak jste se dostal do vyhlášené akademie Dukly?
V sedmi letech mě oslovil spolužák, jestli bych nechtěl zkusit hrát fotbal v Hrdlořezech. Ve třinácti letech jsem zkusil štěstí na Dukle a během měsíční zkoušky se ukázala spokojenost na obou stranách.
Nelitujete, že jste nedostal šanci v prvním týmu z Julisky?
Nedá se říct, jestli lituji, nebo nelituji. Žiji tím, co je teď, a pořád mám dost času ukázat, zda mám, nebo nemám na vyšší soutěž.
Přes béčko Dukly a krátké hostování ve Zbuzanech jste se dostal do Hostouně… Jak se tohle angažmá zrodilo?
Po zániku zbuzanského A týmu mě kontaktoval hlavní trenér Dominik Rodinger a nabídku jsem s radostí přijal.
Hostouň zažívá snový vstup do sezony. Co za tímto úspěchem stojí?
Určitě týmový duch, bojovnost, píle, soudržnost týmu, disciplína a i trochu fotbalového štěstí (usmívá se).
Má mužstvo sílu nejvyšší příčky udržet až do konce?
Myslím si, že můžu mluvit za všechny spoluhráče, že do toho dáme vše, abychom na nejvyšší příčce byli i na konci soutěže, protože tenhle tým na to rozhodně má!
Lukáš Horníček
