Roman Pavlík: Messi si to hodil kolem mě…

Setkali jsme se u kafe v útrobách stadionu pražské Slavie. Před lety v dresu Plzně odchytal na jejím hřišti slavný zápas v Lize mistrů, i když sám prý nejraději vzpomíná na jiné duely. Tváří týdne je Roman Pavlík (41), aktuálně nový brankář divizní Hostouně.

Jak se vede?
Žádná sláva. Loni v létě jsem se s Plzní rozloučil a od té doby řeším rodinné záležitosti a sháním práci. Ale teď se snad blýská na lepší časy (usmívá se). Chtěl bych při práci trénovat mladé brankáře, myslím, že bych jim měl co dát.

Na člověka, kterému se zrovna nedaří podle jeho představ, vypadáte výborně…
Snažím se udržovat. Pravidelně sportuji, chodím plavat, obden kvůli bolavým zádům cvičím, hraju tenis. Bydlím v Praze, takže těch možností jak se hýbat je hodně.

Půl roku jste fotbal nehrál, teď se k němu vracíte na Kladensku. Ostatně v Kladně jste ve svých třiceti letech s profesionální kariérou začal. Do té doby jste chytal třetí ligu za Střížkov a v práci jste jako tesař lezl po střechách. Jak se tenkrát zrodil váš přestup do prvoligového SK?
Oba gólmani SK Petr Vašek a David Bičík se tehdy zranili, a protože Kladno chtělo do brány brankáře s amatérskou smlouvou, padla volba na mě. Vybral si mě trenér Miroslav Koubek, kterému mě doporučil pan Čuřín, v té době sportovní ředitel SK.

Zaskočil vás zájem ligového klubu?
V první řadě mě to překvapilo. Byl jsem rád. Vůbec jsem neváhal a nabídku jsem okamžitě přijal. Zaměstnavatel mě pustil bez nejmenších problémů. První dny jsem se v novém prostředí rozkoukával, ale fyzicky jsem na to i ve třiceti letech měl. Na Střížkově jsme měli tvrdé tréninky. Na zátěž jsem byl zvyklý. Makal jsem v práci, na tréninku, dělal jsem na svém domě.

Vydělal jste si v Kladně fotbalem víc než v práci?
V práci a fotbalem za Střížkov, kde jsme taky něco málo dostávali. Nepohoršil jsem si. Než jsem do Kladna přišel, měl jsem podmínku, že na tom nebudu hůř. Nikdy jsem si v Kladně nestěžoval.

Na který zápas v dresu Kladna nejraději vzpomínáte?
Na žádný zvlášť, ale třeba na domácí výhry nad Českými Budějovicemi pět nula a nad ostravským Baníkem tři nula.

Počítal jste si vychytané nuly v první lize?
Nikdy jsem si to nepočítal, stejně jako počet odchytaných zápasů. Nedávno jsem na fotbalové kartičce viděl, že jich mám přes sto dvacet.

Byl jste kromě výher i u pádu Kladna z první ligy v roce 2010. Proč jste sestoupili?
O záchranu jsme hráli prakticky každou sezonu. Tuhle to zrovna nevyšlo, i když tým jsme na první ligu měli slušný. Ale stalo se… Pro mě se nic neměnilo, chytal jsem dál.

To už vám bylo pětatřicet a ozvala se ligová Plzeň. Vzpomínáte si na ten okamžik, který vás vystřelil na fotbalový vrchol?
Opět se tam zranili gólmani a už si přesně nevzpomínám, možná mě doporučil můj kamarád brankář Martin Ticháček, nebo jestli měl o mně přehled trenér Vrba, už nevím. Pamatuji si, že jsme v neděli odehráli s Kladnem zápas proti sparťanskému béčku, v pondělí jsem v telefonu objevil nepřijatý hovor a přišla mi esemeska, abych se ozval do Plzně. Ve středu jsem tam poprvé trénoval a v sobotu jsem na Letné chytal proti Spartě (usmívá se). Vyhráli jsme a kdykoli jsem stál v bráně proti Spartě, tak Plzeň neprohrála. Bylo to nádherné, a když se ohlédnu zpátky, tak to byly v Plzni asi moje nejlepší zápasy, na ty vzpomínám nejraději. Plzni jsem pomohl k prvnímu titulu. Na to jsem pyšný, jsem rád, že jsem v Plzni mohl chytat.

Já bych tipoval, že to je utkání v Lize mistrů proti Barceloně s Messim, i když jste hostovali v pražském Edenu a dostali jste od Španělů čtyřku…
A Messi mi dal hattrick.

Jaký to byl pocit, sedět v šatně a vědět, že za chvíli proti mně nastoupí nejlepší hráč planety v nejlepším mužstvu světa?
Promítal jsem si v hlavě fragmenty z jejich zápasů, jak se soupeři točí. Nad trémou ve mně převažovalo očekávání, co bude (směje se).

Co bylo?
Něco jsem chytil… Jinak se odehrávalo to, co jsem čekal. Barcelona byla rychlejší, než na co jsme byli do té doby zvyklí. Při jednom z gólů si to Messi hodil kolem mě, a než jsem se otočil, měl ruce nad hlavou. Z blízka na hřišti vám připadá jako tulák. Dozadu se ploužil, ale jakmile se hra otočila, nic ho nezastavilo. Je to fofr. Měli jsme několik možností dát jim gól, ale cítil jsem, že i kdybychom jich dali víc, oni nás pořád měli pod kontrolou a stejně by vyhráli.

Vzpomenete si ještě, kdo vám dal gól kromě Messiho?
Fàbregas a dres jsem si vyměnil s brankářem Valdésem.

Proč jste v Lize mistrů nechytal víckrát?
Protože dostával příležitost Marek Čech, ale skutečný důvod neznám. Pak jsem absolvoval operaci zad a už jsem tolik šancí nedostal. V Lize mistrů a v Evropské lize jsem nějaké zápasy odseděl na lavičce náhradníků. Až do konce minulé sezony loni na jaře jsem dělal v Plzni brankářskou trojku. Občas jsem chytal na hostování za Domažlice, dalo se s tím žít. Měl jsem s klukama v Plzni dobrý vztah.

Co se s vámi dělo po odchodu z plzeňského klubu?
Řešil jsem soukromý život a od fotbalu jsem chtěl mít chvíli klid. Pak se mi ozvali od pana Hondla z Hostouně. Sešli jsme se a já cítil férové chování, všechno bylo řečeno narovinu. Co se dohodlo, tak i funguje. Na divizi se těším, pořád mám natrénováno z ligy, tak nečekám, že bych měl mít s divizním fotbalem nějaké větší potíže.

V úterý jste poprvé chytal na tréninku Hostouně. Jak jste spokojený?
Jsem spokojený a doufám, že oni se mnou také (směje se). Mám prý zase přijít, tak to nebylo snad tak zlé. Podle prvního tréninku se nedá zase tolik poznat, ale kluci na mě udělali velmi dobrý dojem.

Vyberete příští Tvář týdne, nebo necháte výběr na nás?
Nechám výběr na vás.

Jan Murárik

pavliknastadionu