V sobotu 29. dubna se lodenický bílý balet vydal k těžkému zápasu do Bratronic. Favorizovaní domácí, kteří usilují o návrat do III. třídy, nastoupili v nejsilnější sestavě a byli rozhodnuti nenechat nic náhodě. Do brány Sokola Lodenice se opět postavila šedesátiletá kladenská gólmanská legenda Vlasta Půček.
Hráči Sokola Lodenice začali zápas ve velkém stylu. Žádné ustrašené bránění a bez respektu se pouštěli do útočných akcí. Drobná nevýhoda nadšeného útočení ovšem byla to, že se hráči nestačili po ztrátě míče vracet. A tak si Vlasta Půček opět pořádně zachytal. Ze šestatřiceti rychlých protiútoků a přečíslení v prvním poločase dokázali dát téměř bezzubí bratroničtí útočníci pouhých osm gólů, a to ještě Vlasta s přehledem vyřešil penaltu nařízenou za sporný faul. Bohužel, při jednom ze svých zázračných zákroků si veterán v bráně Lodenice vykloubil rameno. Poločas, který skončil 8:0 pro domácí, sice dochytal, ale na druhou půli již nastoupit nemohl.
Tak se tedy do gólmanského převlékl záložník Svéchota. Trenér Sokola Lodenice, Láda Náprstek, přeskupil sestavu, do zálohy přesunul El Bombéra a do obrany, na hbitého osmnáctiletého útočníka Joukla, který celý první poločas trápil lodenické svými průniky po křídle, nasadil osobního strážce Maulise. A i ve druhém poločase Lodeničtí bez zábran útočili. El Bombéro ze třiceti metrů trefil břevno, od něhož se míč odrazil do brány. Ovšem bratronický gólman ho ve vzduchu chytil a kvůli absenci brankové kamery nebyl gól uznán. To však nabudilo hostující hráče, kteří nadále ostřelovali domácí branku. Několik tutovek měl pohyblivý RNDr. Saska, kterému ovšem vždy při zakončení nesedl míč přesně na nohu. Dále se mohl prosadit Tóth, který také několikrát v gólové pozici selhal. Domácí byli v té době pod obrovským tlakem a podařilo se jim dát pouze dva góly a vysloužili si nadávky od emeritních diváků za klandrem, kteří si za podívanou zaplatili vstupné deset korun. V sedmdesáté minutě minutě přišla slavná chvíle lodenického fotbalu. Jeden z domácích zahrál asi tři metry před vápnem rukou a poctivě to přiznal. Hosté měli k dispozici volný přímý kop. Míč si na sprejem vyznačený bod postavil lodenický El Bombéro. Povytáhl si trenky, upravil štulpny, převázal tkaničky na kopačkách, přimhouřil oči a chladným pohledem Charlese Bronsona si změřil domácího gólmana. Pak se čtyřmi rychlými kroky rozeběhl, trefil míč Roteiro přesně nártem a ten jako vystřelený z děla přeletěl zeď i prázdný prostor za zdí a skončil v levé šibenici bratronické svatyně.
A hned se Lodenickým za stavu 1:10 dýchalo lépe. Domácím už se do konce podařilo dát pouze jediný gól a tak Lodeničtí mohli slavit skvělý výsledek 1:11 a důležitý gól vstřelený favorizovaným Bratronicím.
Řekli po zápase:
Ladislav Náprstek (trenér FC Sokol Lodenice): Dnes musím kluky pochválit. Dodrželi přesně taktiku, kterou jsem jim naordinoval. Rozhodli jsme se, že se chceme prezentovat moderním atraktivním útočným fotbalem, a to se nám povedlo. Otevřeli jsme hru a vyplatilo se, dali jsme konečně gól. Sice jsme nějakých, myslím, jedenáct dostali, ale já jsem potřeboval, aby kluci poznali ten pocit, když se to zatřepe v soupeřově síti a aby získali potřebné sebevědomí, a to se podařilo. Mám totiž tušení, že když budeme hrát takhle aktivně příští týden ve Velkém Přítočně a půjdeme tomu štěstíčku trošku naproti, tak máme šanci na nějaké ty bodíky.
Zdeněk „Bača“ Hrabě (divák, bývalý útočník HC Poldi Kladno): Nemám slov. Dnes to bylo 10 nejlépe investovaných korun v mém životě. Tolik radosti bych z nich neměl, ani kdybych si za ně koupil 10 korunových dluhopisů. Sokol Lodenice je tým, který prostě rozdává čistou esenci radosti!
Do Bratronic přišel Sokol Lodenice podpořít bývalý kladenský hokejový útočník Zdeněk Bača Hrabě
Neděle 7. května bude navždy zapsána zlatým písmem v lodenické obecní kronice. Trenér Náprstek měl sice od samého rána zapeklitý problém s gólmanem. Vlasta Půček ještě nedoléčil rameno po heroickém výkonu v Bratronicích a Svéchota se na sobotní zábavě zlil tak, že nabyl schopen ještě ve tři odpoledne vůbec chodit.
A tak kouči Sokola nezbylo než zkusit hodinu před zápasem, ve čtyři odpoledne, zajít do osvědčené hospody Na Amálce, kterou provozuje gólman divizního SK Kladno Jarda Tesař. Láda se tam vypravil s nalepovacím plnovousem a zrzavou parukou a hodlal také Jardu Tesaře namaskovat, aby ho nikdo nepoznal a mohl zápas v Přítočně odchytat. Majitel resturace však právě opustil budovu a tak zoufalý trenér narazil pouze na několik důchodců a paní Kvapilovou. Když už se chystal odejít s nepořízenou, tak se z toalety vypotácel bývalý útočník a elitní střelec SK Kladno Jirka Kosora. Ten sice nikdy nechytal, ale fotbal hrál a času již nebylo nazbyt. Trenér za Kosího zaplatil devět piv a ruma, které měl na lístku, naložil ho do auta a odvezl na hřiště do Přítočna. Tam už netrpělivě čekalo dalších třináct hrdinů Sokola Lodenice, kteří se poctivě rozcvičovali na zápas. Trenér opláchl Jirku Kosoru pod studenou vodou, koupil mu párek v rohlíku, navlékl ho do gólmanského a vyslal na hřiště.
Od samého počátku bylo zřejmé, že zejména mladší hráči Přítočna zápas podcenili a přistoupili k němu laxně. To se ovšem nedalo říci o lodenických borcích. Ti od první minuty podávali stoprocentní soustředěný týmový výkon. V desáté minutě přišlo to, co nikdo z domácích nečekal. Lodenický El Bombéro si při zakládání jedno s četných útoků všiml, že domácí gólman Nedvěd není zcela soustředěný, povytáhl si tedy trenky, přimhouřil oči a chladným pohledem Charlese Bronsona si změřil vzdálenost k domácí brance. Udělal s míčem ještě jednu kličku a lehce za půlkou vyslal na Nedvědovu bránu svoji proslulou bombu. Míč zasvištěl vesnickým vzduchem a orazítkoval břevno domácí branky. V tu chvíli zaspala domácí obrana, čehož využil drobný, rychlonohý Möstl a hlavou s ledovým klidem uklidil pumlíč do sítě domácích.
Do poločasu hosté vedení udrželi a domácí se téměř k ničemu nedostali.
Do druhého poločasu hosté vystřídali a po sedmi minutách se zranil hostující Klempíř a Sokol Lodenice musel dohrávat zápas v deseti. A právě v ten moment přišla chvíli Jirky Kosory. Domácí tlačili oslabené Lodenické a vytvářeli si jednu šanci za druhou. Po sporném zákroku ve vápně kopali domácí dokonce penaltu. Ovšem Kosora v bráně Lodenice se dostal do ajfru a rozhodl se zápas prostě nepustit. Psychicky rozhodil domácího exekutora, že ten napálil míč dva metry nad. Jak se čas krátil, domácím již začali téct nervy a nedokázali proměňovat vyložené šance. Tu Kosí vyrazil míč na brankové čáře nohou ukázkovým házenkářským rozštěpem, jindy zase nádhernou robinsonádou, po které zanechalo jeho blahobytné tělo ve vápně jámu jako prase, zlikvidoval nebezpečný přímý kop domácích. Asi dvě minuty před koncem došlo na strkanici při dalším přímém kopu Přítočna. Nervově labilní a zcela nesoustředěný domácí Kolářský dal v tlačenici lodenickému Walterovi pěstí a ten musel být s vyraženým decham ošetřen. Došlo na drobnou potyčku, kterou vyřešil rozhodčí. Ovšem dekompenzovaný domácí mladík Kolářský si nedal říct a neustále nadával protihráčům i spoluhráčům. V nastaveném čase si tento rachetický borec nabíhal na centr, ovšem ve svém zápalu si nevšiml, že se mu do cesty postavil stodvanáctikilový lodenický předstoper Brychta. Někteří z domácích tvrdí, že se Brychta zachoval jako pohlavní úd a dal Kolářskému loktem do břicha, ovšem rozhodčí nic takového neviděl a tudíž to ani nemohl pískat. Strhla se mela, při které se hrozilo žalobami a fyzickou likvidací, domácí Kolářský usedavě plakal a rozhodčí usoudil, že je čas utkání za stavu 1:0 pro TJ Sokol Lodenice ukončit.
Řekli po zápase:
Ondřej Kruliš (obránce SK Velké Přítočno): Dnes jsme si to prohráli sami. Snažil jsem se zvrátit průběh utkání, ale tady v Přítočně nemám v mužstvu takovou důležitou roli, jako jsem míval v Lodenici, tady jsem většinou náhradník a můj grasstime není ideální. Když jsem viděl to dnešní sebevědomí Lodenice, tak jsem měl obavy, že to nedáme. Klidně o půlce vystřídali výborný kluky, aby si zahráli všichni, vůbec netaktizovali a šli tvrdě za vítězstvím. I v deseti nás dokázali eliminovat. Náš Kolářský si dneska za to, jak se choval, sice zasloužil pohlavek nebo nakopnout, ale to, co mu udělal Brychta, to bylo myslím už bylo za hranou. To musí vědět sám, jestli to bylo adekvátní. Takhle rozplakat mladého fotbalistu, to není fér.
Ladislav Náprstek (trenér Sokol Lodenice): Od rána jsem měl takové mravenčení v prstech u rukou, zašel jsem si dopoledne na EKG a řekli mi, že mrtvice ani infarkt to není, tak to prostě bylo tušení, že to dneska urveme. Jirka Kosora si za výkon v bráně zaslouží absolutorium, až se zítra probere z opice, tak mu budu vyprávět, jak krásně po devíti pivech odchytal zápas. A ostatní kluci taky byli úžasný - Walter, El Bombéro, Möstlik, Ing. Sládek, prostě všichni. Řeči, že naše dnešní vítězství nějak souvisí se zatčením Mirka Pelty, jsou nesmysl a je to jenom sprostá kampaň vedená proti mně. A v těch odposleších nic takovýho nebylo. A vlasy, co jsem si nechal nastřelit, ty taky nejsou zaplacený z dotací Ministerstva školství.
Bývalý útočník SK Kladno Jirka Kosora se po devíti nedělních pivech Na Amálce neohroženě postavil do brány Sokola Lodenice
Dva nejkrásnější záložníci Sokola Lodenice - Luděk Maulis a RNDr. Martin Saska
K šéfovi ruského Gazpromu Alexandru Medvedevovi má přístup pouze několik vyvolených. Lada Náprstek z Lodenice mezi ně patří. To se to pak vyhrává...
Ondřej Kruliš přemýšlí na slavném přechodu na Abbey Road v Londýně, zda jeho přestup ze Sokola Lodenice do Velkého Přítočna nebyla osudová chyba...
O známém lobbistovi, bývalém kladenském hokejistovi a předsedovi Sokola Lodenice se říká, že "umí Topolánka". Ovlivnilo to snad zápas ve Velkém Přítočně?
Předseda Sokola Lodenice se s novými nastřelenými vlasy rád nechává vidět ve společnosti významných lidí
Počasí Kladno
