Patří mezi mládežnické trenéry, kteří se svými svěřenci před zásahem pandemie do soutěžního režimu sklízeli úspěchy. V současné době ani Petr Procházka nemůže s týmem trénovat nejen na ledě, ale ani venku ve skupině. Přesto kouč Rytířů nad dětmi v kladenském hokeji hůl neláme.
V jakém režimu nyní fungujete?
Kvůli velkému riziku nakažení covidem-19 jsme v těchto dnech najeli na individuální tréninkové plány. Online tréninky mohu sledovat na dálku. Hodně nám s tím pomáhá kondiční trenér Rytířů Miki Obrtel.
Takže s nimi nechodíte ven ani třeba po dvojicích?
V tréninkových plánech hráči pohyb venku, respektive běh, mají.
Vašim svěřencům je čtrnáct roků. Podepisuje se na nich absence zápasů? Je tenhle ročník kvůli koronaviru bez šance jednou uspět?
Máme zkušenosti z již prodělaných zákazů chodit na led, že návrat dětí do běžného tréninku a praxe je rychlý. A právě díky skvělé pohybové i kondiční přípravě Mikiho Obrtela. Na ledě pak stačily dva tréninky, aby kluci byli zpátky. Naši hráči na sobě pracují dobře. Udivila mě jejich touha vrátit se na led. Těší mě to. Ti kluci mají poslední sezonu před přechodem do dorostu. Někteří se tam nechytí a hokejová kariéra může pro ně skončit. Ano těmi tréninkovými i zápasovými výpadky ztratí, ale pokud na sobě dřou a dávají si navíc, pak o ně strach nemám.
Máte ve svém ročníku výrazné talenty?
Neřekl bych výrazné talenty. Nikoho nechci vyzdvihovat na úkor ostatních. Takových deset kluků to může dotáhnout ze všech nejdál. Jeden z dobrých příkladů, jak se vyplatí, když budou hokeji dávat něco navíc, je Jakub Valský, kladenský odchovanec a můj spoluhráč z mládežnických družstev. S kluky jsme ho navštívili, ještě když hrával za Liberec. Ukázal nám zázemí stadionu a podotkl, že jsem v jisté době býval lepší střelec, než on. Jenomže kluci viděli, že Kuba to dotáhl k mistrovskému titulu i do reprezentace. Tajemství spočívá v tom, že mně stačilo, že jsem dal gól, kdežto Kuba dřel navíc… A touhle filozofií u nás kluky vedeme.
Jan Murárik
