Podílel se na posledním kladenském titulu z roku 1980 a v témže roce reprezentoval Československo na olympijských hrách. V dalších sezonách v kladenském dresu sice takové žně nezažíval, ale stále patřil k oporám obraných řad. Jan Neliba (69) se v neděli na Kladně zúčastnil hokejové exhibice a svému okolí měl přitom sdělit, že uzavírá hráčskou kariéru…
Jak jste vnímal exhibici na počest sedmdesátin Milan Nového, vašeho bývalého spoluhráče?
Pro mne byl neskutečný zážitek potkat se s bývalými kladenskými hráči napříč generacemi. Z nich byl mým nejdéle sloužícím spoluhráčem Petr Tatíček. Na účast v zápase jsem kývnul také pro to, že jsem svému vnoučkovi chtěl ukázat, jak správně se k hokeji přistupuje (směje se). Zůstal z toho ve mně krásný pocit. Viděl jsem, že i lidé v hledišti se pěkně baví, to mě potěšilo.
Co se vám vybaví, když se vysloví Milan Nový?
Hokejový fenomén. Byl to neskutečný hráč, střelec i sportovec. Udělal československému hokeji náramnou reklamu a s ním i tomu kladenskému.
Mnoho hráčů z obou exhibičních výběr jste v první polovině devadesátých let pomáhal trénovat. Na co jste si okamžitě vzpomněl, když vyjeli na led?
Že všichni byli vynikající hokejisté! A třeba Eliáš, Vejvoda, Patera, Jágr, to byla extratřída.
Prý jste v soukromí prohlásil, že exhibice je také váš rozlučkový zápas s kariérou…
Řekl jsem to, ale Jarda Jágr mě přemluvil, ať ještě dva roky vydržím, že Kladno v té době oslaví sto let své existence další exhibicí, takže bych měl nastoupit (směje se).
Hodláte u kladenského hokejové mládeže pokračovat v trenérské kariéře?
Spíše než trenéra jim dělám mentora…
Jan Murárik
