Překvapilo mě, že Horácký stadion není při tak významném duelu zaplněný do posledního místa. I tak ale přes čtyři tisíce diváků vytvořily pěknou atmosféru. Samotný hokej se mně líbil.

V první třetině bylo Kladno jasně lepší. Rytíři hráli aktivněji a dokázali si vypracovat více šancí než domácí. Tedy jestli se o třech střelách, které zaváněly gólem, dá hovořit jako o významném množství šancí... Samozřejmě tou největší byla tyčka Petra Tona. Kladno jihlavské hráče téměř k ničemu nepustilo.
Ve druhé třetině kladenskou hru rozhodila série vyloučení a usmolený jihlavský gól. Domácí trestali chybu Přikryla, který před Cikánkem zaváhal s rozehrávkou, až mu domácí puk vzali a s velkým štěstím skórovali. Střela nestřela se totiž otřela o Cikánkovu lapačku a někudy přes tělo mu puk propadl do sítě. Jihlavu gól nastartoval a zbytek druhé třetiny byla lepší.
V poslední třetině bylo Kladno deset minut lepší, pak nás chvíli zase mačkala Jihlava a konec už se tak nějak dohrával. Kladno mělo ještě dvě šance vyrovnat, ale výborný jihlavský gólman Svoboda byl na svém místě. Ten mě nejvíc zaujal z jihlavského týmu, z kladenského pak Petr Ton, který bojoval nejvíc. Kladno rozhodně dnes v odvetě na výhru má. Očekávám obdobný zápas, jen s tou změnou, že Kladno konečně vstřelí góly.

Petr Šváb