Před dvanácti roky slavil blokař Aleš Holubec (33), kapitán národního týmu, s Kladnem mistrovský titul. A vzpomínky jsou pro něj prý tak živé, že vážně zvažuje, že by opět za Kladno hrál.
Na co z té mistrovské doby nejvíce vzpomínáte?
Že to byly mé začátky ve velkém volejbale, a že jsme do Kladna z Odolene Vody přešli se silným týmem. Vítali jsme, že město Kladno vrcholový volejbal začalo podporovat. V Odolce s tím byl tehdy problém.
Jaká byla cesta k titulu?
Hráli jsme ve vyrovnanější soutěži, než je tomu dnes. Tenkrát to nebylo o čtyřech týmech, ale o celé extralize. My jsme ostatní přehrávali ideálně nakombinovanou sestavou. Největší hvězda byl Marek Pakosta, který se zrovna vrátil z Paříže s titulem z Ligy mistrů. Pro mě jako pro středáka to bylo o to lepší, že jsem měl vedle sebe na bloku takovou osobnost. Oporou byli Miro Masný, nahrávač Braňo Skladaný, Jirka Polanský, ten z Kladna šel do Německa, kde také vyhrál Ligu mistrů, takže my jsme měli skutečně skvěle poskládaný tým. Ovšem přestože jsme byli tak silní, získat titul nebyla žádná sranda. Kdybychom totiž byli tak suverénní, jak to zpětně vypadá, tak bychom v té sezoně brali i výhru v Českém poháru, což se nám nepovedlo.
Oslavy se protáhly?
Dvě noci jsme nespali (usmívá se). Už si přesně nepamatuju, kde všude v Kladně jsme se zastavili, ale vím určitě, že to bylo v Bestu a u Švejka, což byla naše základna, a poblíž kterého jsme bydlel se spoluhráčem, ikonou slovenského volejbalu, Františkem Ogurčákem. Nevím, jestli bych takové oslavy ve svém současném, věku zvládl. Uskutečnily se i nějaké holení hlav. Dohola šel například trenér Jindra Licek. Užili jsme si to parádně. Byli jsme výborná parta, která se scházela i vzájemně doma.
Vrátil byste se do Kladna?
Je to hodně otevřené. Na rovinu říkám, že Kladno je mému volejbalovému srdci nejbližší.
Jan Murárik
Aleš odehrál poslední sezonu v dresu Nantes
Počasí Kladno
