Celostátní média se v minulých dnech zmínila o zhruba třiceti rodinách odkázaných na podporu bydlení, které se z Libušína odstěhovaly do Kladna. V Libušíně jim totiž k poslednímu březnu skončilo státem podporované bydlení. Co se v malém městečku v sousedství největšího středočeského města za necelých čtrnáct dnů poté změnilo? Na to jsme se zeptali starosty Libušína Vladimíra Eichlera.

Oddechli jste si?
To víte, že jsme si oddechli. Jejich přítomnost byla setsakramentsky znát. Je to teď u nás daleko klidnější. Život na náměstí se citelně a okamžitě zklidnil. A například daleko líp se cestuje autobusy...

Jak to myslíte?
Docházelo v nich ke konfliktům. 

Zvedla se za jejich pobytu v Libušíně znatelně kriminalita?
Tyhle potíže jsme s nimi neměli. Nárůst policejní statistiky nevykazovaly. Byl jsem rád, že loupeže ani přepadení se nekonaly. Největší problém byl v soužití. To jsou lidé, kteří na sebe třeba řvou přes park. Šlo o drobné, ale zato ustavičné rušení klidu. Za lidi, kteří na zahrádkách něco zaseli, pak sklidil někdo jiný... Teď jsme klidné město. 

Budete v Libušíně dál postupovat proti místům, kde žijí lidé odkázaní na státní podporu na bydlení?
Nás netrápí vyloženě ubytovny, ale domy s nájemným bydlením. Přesnou statistiku, kolik takových lidí u nás žije, nemáme. My jsme bezdoplatkovou zónu měli pouze na ten objekt, ze kterého se na konci března rodiny vystěhovaly. Nemáme to jako Kladno na celé město. Řádově u nás takových lidí může dle mého odhadu nyní žít sto až sto padesát. Pokud s nimi budou problémy, začneme se téhle problematice znovu lokálně věnovat. 

-red-