V Kladně jsou zhruba čtyři velké kluby, které využívají práci maséra či fyzioterapeuta. Jedním z nich jsou florbaloví Kanonýři. Eliška Geržová (30) s nimi zažívá druhou sezonu.

Jsou florbalisté prvním vrcholovým týmem, se kterým ve sportu spolupracujete?
Jsou a nejsou. Předtím jsem působila u juniorské florbalové reprezentace. Do kladenského klubu jsem se dostala přes jeho trenéry. Zdá se mi smysluplnější pracovat se sportovci pravidelně než nárazově. Můžu více působit preventivně. Pracuji v motolské nemocnici a jednou týdně jsem v Kladně při tréninku mužstva, a když mi to práce dovolí, účastním se nejen jeho domácích zápasů, ale snažím se jezdit i ven.

V čem je z vašeho pohledu práce s dospělými sportovci - florbalisty obtížná?
V tom, že bourám jejich zažité zvyky, které jim neprospívají. Částečně se to daří, ale pořád je to méně, než bych si představovala… Mnohým to přijde zbytečné. Například změna způsobu dýchání a změna držení těla. Nejde jim jen říct, že to a to dělají špatně, protože oni to nezmění okamžitě. Je to běh na dlouhou trať.

Zlepšila se vaší zásluhou výkonnost hráčů?
Spíše se snížila úrazovost.

Působíte také jako masér?
Tomu se snažím vyhýbat tím, že napravuji pohyb hráče, a když se to podaří, tak dotyčný už masáž tolik nepotřebuje. Ovšem, když je to nutné, masáže mně problém nedělají.

Nedostala jste se u florbalistů už do stereotypu? Máte před sebou nějakou výzvu?
Výzev je u Kanonýrů spousta (směje se).

Jste uvnitř mužstva. Má na postup do nejvyšší soutěže?
Věřím, že to v nich je.

Jan Murárik

eliskacasto

Eliška často tejpuje, ale také radí, jak při hře držet tělo i dýchat