U fotbalu je prakticky celý život. Přes dvacet let ho aktivně hrál, dalších čtyřiatřicet u fotbalu působí jako masér. Vladimír Kos (64) neodmyslitelně patří do „sestavy“ kladenského SK.
Jak jste se stal masérem?
V třiceti jsem končil s fotbalem v Libušíně a hned jsem dostal nabídku dělat maséra v Kladně u dorostu. Neváhal jsem ani chvilku. Potom jsem působil v různých klubech i u mládežnických reprezentací, až jsem zakotvil opět v Kladně. V SK jsem přes deset let, od druhé ligy.
Změnilo se za tu dobu masírování fotbalistů?
Dřív chtěli masírovat hlavně nohy, dnes většinu trápí bolavá záda. Stále používám emulze, jenom obinadla na stažení kotníků vystřídaly pružné tejpy… Doba poctivé masáže zůstala stejná. Třeba nohy trvají kolem půl hodiny.
Máte vše, co k práci potřebujete?
Dochází mi emulze i joňťák. Něco mi sehnal ještě Mirek Příložný, teď budu potřebovat doplnit zásoby, tak se to snad do začátku jarních mistráků stihne. Vzhledem k finančnímu stavu klubu budu asi muset zapomenout na tejpy… Ale i v SK pamatuju doby, kdy bylo všeho dost.
Rukama vám prošla spousta slavných fotbalových jmen. Na které rád vzpomínáte?
Kromě kladenských hráčů rád vzpomínám na Tomáše Sivoka, kterého jsem zažil v reprezentaci od šestnáctek po jednadvacítky.
Jste pro současné hráče „vrbou“, které se na masérském stole svěřují se svým soukromím?
Tohle se vytrácí. Je to dané jistě věkovým rozdílem. Ještě si popovídám s těmi nejstaršími hráči, než s mladíčky, kteří mají svůj moderní svět.
Plánujete už masérský důchod?
Neplánuji, chtěl bych vydržet co nejdéle, ale teď to vidím do konce téhle sezony (směje se).
Jan Murárik
Všude, kde hraje SK, je taky Vladimír Kos
Počasí Kladno
