Mistr české ligy, v roce 1996 získal stříbrnou medaili na mistrovství Evropy a svou kariéru ukončil v druholigovém Kladně, odkud na sklonku osmdesátých let odešel do velkého fotbalu. To je Jan Suchopárek, který fotbalu zůstává věrný. 

V loňské sezoně trénoval jako asistent mužstvo Dukly Praha, poté nastoupil k mládežnické reprezentaci. Jako hráč se zúčastnil nedávného Memoriálu Michala Ježka ve Zlonicích a vystoupení českého týmu na Euro 2016 považuje za zklamání.

Národní tým ve Francii váš stříbrný zázrak z roku 1996 nezopakoval, nebyl mu ani blízko. Jak hodnotíte jeho výkon?
Pro mě je to zklamání, ale je potřeba vidět kvalitu soupeřů našeho týmu, hlavně Španělska a Chorvatska. Na složení českého týmu bylo znát, že v jeho řadách jsou pouze tak dva hráči, kteří hrají za elitní světové kluby. Na rychlosti a práci s míčem budeme ještě nějakou dobu trochu zaostávat. Lidé rychle zapomínají, ale my jsme na Euru 1996, o kterém všichni říkají, že jsme tam hráli krásný fotbal, měli spíše velké štěstí, které letos tým neměl. V mužstvu nyní nastane velká generační výměna, někteří hráči už skončili. Věk nezastavíme a je potřeba tým obměnit. Mnoho mladých hráčů svou kvalitu určitě má a brzy se i prosadí.

Vraťme se k evropskému šampionátu. Co říkáte na složení finálové dvojice?
Francouzi, i když s trochou štěstí, se do finále dostali zaslouženě. Co se týče Portugalců, tak ti konečně vyhráli zápas v normální hrací době a ukázali tím, že jejich výkonnost stoupá. Pro mě je výsledek finále otevřený. Palce držím Francouzům. Ovšem ti si musejí dát velký pozor na Ronalda s Nanim. Doufám, finále nebude svázané taktikou, ale že mužstva předvedou útočný fotbal, byť je turnaj dlouhý a sil jistě nemají na rozdávání. Ovšem z vlastní zkušenosti vím, že se v tak důležitém zápase určitě nikdo šetřit nebude.

Jak jste na tom byli vy se silami před dvaceti lety, kdy vás čekalo finále s Německem?
Atmosféra finále nás strhla, těšili jsme se na něj a navíc jsme měli v zádech obrovskou podporu našich fanoušků. V takových chvílích na jakoukoli únavu nemyslíte. Navíc asi pět z nás, včetně mě, nemohlo z různých důvodů hrát semifinále, takže jsme byli odpočatí, a to taky hrálo důležitou roli. Celý tým šlapal ve finále naplno. Bohužel, to na Němce nestačilo. 

Před deseti roky jste byl osobně u jiné fotbalové slávy, to když kladenský SK postoupil do první ligy. Jak na tuhle událost dnes vzpomínáte?
Přímo na trávníku jsem to nezažil, protože už jsem byl ve fotbalovém důchodu a v SK jsem působil na pozici šéftrenéra mládeže. Předtím jsem za Kladno odehrál zhruba dvě sezony v druhé lize. Postup do první ligy byl vyústěním koncepční práce trenérů. Postupně se jim dařilo do kádru zařadit hráče s ligovou kvalitou. Postup byl zasloužený a roky, které Kladno v první lize odehrálo, byly z mého pohledu velmi dobré. 

Muselo Kladno před šesti roky z první ligy sestoupit, nebo se v ní podle vás ještě nějakou sezonu mohlo udržet?
Kladno doplatilo na nedostatek financí. Ty hrají stále podstatnou roli ve fungování klubů. Sestup až do divize ukázal, jak na tom s financemi Kladno je. 

Koncem června jste se zúčastnil fotbalového Memoriálu Michala Ježka v týmu Pavla Patery. Líbí se vám vize turnaje?
Je to výborná akce. Potkal jsem se tam s kluky, se kterými jsem se neviděl několik let. S hokejisty, kteří se turnaje zúčastnili, jsem se sice moc nepotkával, ale s těmi kladenskými se znám už více než patnáct let. Samozřejmě dražba a ostatní věci, to je hezké a turnaj slouží dobré věci.

Jak se vám s hokejisty hrálo?
Vzpomínám si, že svého času v Kladně hrávali hokejisté také fotbal, byli to obojživelníci. Když hráli proti fotbalistům, byl to vždy vyrovnaný zápas. Periferní vidění z hokeje mají a zejména Pavel Patera s Víťou Bílkem, kteří se mnou hráli v týmu, ti ten fotbal prostě umí hrát.

Co plánujete na léto?
Nedávno jsem skončil u týmu Dukly Praha a hned jsem naskočil do mládežnického fotbalu. Trénuji národní tým do devatenácti let. Takže jsem hned musel shánět informace a sestavovat tým. Volno jsem zatím žádné neměl, a jestli nějakou dovolenou budu mít, tak jí určitě budu trávit v Česku. 

Lukáš Jůdl a Jan Murárik