Gólman fotbalového SK Jaroslav Tesař (30) dnes otevírá restauraci Na Amálce. Přijďte se podívat na její „novou“ podobu a ochutnat dobré pivo. 

Druhý týden je vás a vaše kamarády, spoluhráče, možno vidět v Amálce v montérkách. Co se děje?
Vzal jsem si Amálku minulý týden pod sebe a děláme na ni, aby prokoukla, než ji otevřeme pro hosty.

Kdy to bude?
Ve čtvrtek 14. července. Přijďte na dobré pivo.

Na čem si kromě dobrých Krušovic v Amálce ještě zakládáte? 
Kdybych nevěřil, že se z Amálky stane dobrá hospoda, tak do toho nejdu. To je jako ve fotbale, musíte se i v hospodě obklopit lidmi, kteří s vámi potáhnou za jeden provaz. Hostům nabídneme takovou úroveň, jakou od dobré hospody čekají. Založíme ji na poctivém servisu a kvalitě ve všech směrech. 

Amálka byla v jisté době vyhlášená poledním menu. Změní se v tomto směru?
Obědová menu samozřejmě zachováme. Večer nebo o víkendech pak není problém obsloužit předem nahlášenou akci a připravit teplou kuchyni. Základ tohoto byznysu je vstřícnost vůči lidem. Na tom si zakládáme. Otevíráme od desíti, zavíráme v deset, ovšem když budou lidi, tak je určitě v deset nevyženeme!

Jak se role provozovatele restaurace skloubí s oporou divizního týmu?
Kromě zápasů a tréninků budu pořád na place v Amálce.

Před deseti roky jste byl u toho, když áčko SK vybojovalo postup do první ligy. Pendloval jste mezi béčkem a prvním mužstvem. Vzpomínáte si na tehdejší atmosféru v klubu?
Všichni se chovali na vysoké profesionální úrovni. S áčkem jsem několikrát trénoval a v béčku, které hrálo divizi, jsme se střídali s gólmanem prvního mužstva Peterem Kostolanským. Jako mladý jsem si od zkušených hráčů bral hlavně to, co znamená profesionální přístup k fotbalu, ke své práci.

Co to znamená?
Plně se na svou profesi soustředit. Nic nepodcenit a dbát na přípravu. Meditovat i před tréninkem, hlídat si, abych se zbytečně nezranil, nic neošidit. Pro nás v béčku, kam jsme šli z dorostu, bylo první mužstvo, které vybojovalo nejvyšší soutěž, motivací, kam to s fotbalem můžeme dotáhnout. 

Jak pro vás bylo složité dostat se do áčka?
Šanci dostat se do áčka jsem cítil, ale klub mě poslal na hostování, kde jsem prožil dva roky. I když jsem se ocitnul třeba v Lidicích nebo ve Velké Dobré, nevzdal jsem to a makal jsem na sobě. Když se v Kladně vyměnili trenéři, vzal mě zpátky Martin Hřídel a dal mi šanci v první lize. On stáhnul spoustu kladenských kluků z hostování a někteří nabídnutou šanci využili. Po Hřídelově odchodu jsem se po nějaké době ocitnul na tribuně jako třetí gólman. Jedničkou byl Pavlík a dvojka Kostolanský. Ale to už je minulost, nemá cenu se tím zabývat.

V přítomnosti se z vás stal jeden z lídrů SK…
Nad tím nepřemýšlím. Svou roli v týmu vnímám tak, že jsem starší hráč, který pomáhá mladým. 

Jak vnímáte, že SK čeká derby s Hostouní, za kterou hraje spousta vašich bývalých spoluhráčů?
Nějak zvlášť tohle neřeším. Vnímám, že zápas bude zajímavý, ale pro mě je jako každý jiný. Vyloženě se na tento duel netěším, ale ani z něj nemám hrůzu (usmívá se). Přijde mi, že se kolem toho dělá zbytečně moc humbuku. 

Jan Murárik