Pro mnohé divadelní fanoušky na Kladně ztvárnil v postavě Oty Pavla svou životní roli. Hlavní postavu v inscenaci Jak jsem potkal ďábla dostal Jaroslav Slánský a hraje ji bravurně. Ostatně důkazem jsou nejen dlouhé ovace ve stoje, ale i „potlesk“ na sociálních sítích.

Vnímáte ohlasy na vašeho Otu Pavla?
Vnímám a mám z nich radost, protože to je ocenění naší divadelní týmové práce. Pro mě je to největší vyznamenání.

Pocházíte ze západních Čech, žijete v Praze. Jak se vás dotýká život Oty Pavla, rodáka z Kladenska?
Chtěl jsem již delší dobu, abychom jeho život i dílo přenesli k nám do divadla. Teď se to povedlo. Mě jako dítě moc nebavilo číst. Jednou se i dostaly do rukou jeho povídky a čtení mě začalo hodně bavit. V podstatě Ota Pavel mne přivedl k literatuře.

Diváci na vás kromě hereckého výkonu obdivují i fyzické nasazení. Na konci hry jste plánovaně mokrý či zpocený nebo je to výsledek namáhavé role?
Od prvních okamžiků jsem zpocený (usmívá se). Není to jen výsledek fyzického pohybu, ale nikdy jsem nezažil takové citové vcítění do osudu nějaké postavy. Je to záhul.

V divadle jste začali čtenou zkouškou přípravu další premiéry inscenace Na skle malované. Tu režírujete. Nevzal jste si při Otu Pavlovi velké sousto?
Myslím si, že nevzal. Náročné to bude jen časově. Ale takhle se mi to v divadle sejít původně nemělo. Já totiž v Pavlovi neměl hrát. Nakonec režisér Petr Svojtka trval na tom, že Otu Pavla budu hrát. Za to jsem teď nesmírně šťastný. Na skle malované připravuji více než rok. Časově si musím obě inscenace sladit. V podstatě jde jen o to, že chodím z práce do práce. My umělci pořád máme buď strašně málo práce, nebo strašně moc. Málokdy je to tak akorát. Takže jsem rád, že mám strašně moc práce (směje se).

Jan Murárik
Foto: Městské divadlo Kladno