Luboš Blecha: Bylo víc času na srandu

V dílnách společnosti ČSAD MHD Kladno – Arriva pracuje téměř šedesát roků. Většího pamětníka než je Luboš Blecha (71) v nich najdete jen stěží.

Vy jste se u největšího dopravce na Kladensku vyučil. Vzpomenete si na podobu tehdejšího servisu autobusů?
Některé objekty se dávno zbouraly, vrátnice byla jinde… Kdybychom se vrátili do té doby, tak se ocitneme v úplně jiném světě. Současné dílny jsou staré něco málo přes čtyřicet roků.

U jejich zprovoznění jste byl. Co v té době mělo ještě vzniknout a zapomnělo se na to?
Zapomnělo se na drobnosti, které by nám usnadnily práci. Třeba nám slibovali kolejničky, po kterých bychom vozili těžké věci… Zvykli jsme si a dokážeme si poradit (usmívá se).

Proč jste šel do učení opravovat autobusy?
Protože jsem bydlel v Kročehlavech a měl jsem to kousek do tehdejšího učňovského střediska zhruba v místech, jak je hospoda U Meisnerů. Nechtělo se mi nikam dál dojíždět… V jednom ročníku se nás učilo šestnáct kluků, v současnosti k nám nepřijde nikdo z učňů, kteří by tu zůstali.

Když porovnáte šedesátá léta, dobu učení se současností, v čem je doba ještě jiná?
Lidi jsou jiní. Bylo víc času na srandu. Opravy byly jednodušší. Do ničeho nezasahovaly snímače, počítače, řídící jednotky. Pohodlnější byl i přístup k motoru. Dnes nikam nestrčíte obě ruce najednou, jak je všude málo místa.  

Vymře tohle řemeslo s vaší generací?
Řemesla asi vymírají všechna. Nejenom opravářská.

Jan Murárik