Jakub Knězů: Téměř každému u nás místo najdeme

Točil ekonomické a politické kauzy. Dnes dává práci postiženým lidem. V Kladně na jeho stopu narazíte třeba v Kavárně bez konce, U dvou rohlíků, zaměstnává lidi na úklid Sletiště, v soukromé pekárně a v nejbližších dnech otevře proti gymnáziu další z prodejen s pekařskými výrobky. Tváří týdne je Jakub Knězů (41).

Jste Pražan, žijete v Praze, měl jste v televizi slibně rozjetou kariéru. Co vás před lety zaválo k jinému odvětví a právě do Kladna?
Když jsem ještě pracoval v České televizi, tak někdy před jedenácti roky napadlo mého kamaráda, že bych mohl natočit reportáž z ústavu pro mentálně postižené v Psárech. Tehdy tam ti lidé žili v nelidských podmínkách. Mně to připadalo velmi alarmující, nic podobného jsem předtím neviděl a získal jsem z toho pocit, že s tím musím něco udělat. S Jolanou Voldánovou a dalšími lidmi z televize jsme pro ně uspořádali společenskou akci. Zúčastnila se jí spousta ředitelů z jiných ústavů a domovů, mezi nimi také ředitelka kladenské Zahrady Eva Bartošová. Té se to moc líbilo a požádala mě o stejnou akci v Kladně. Od té doby spolu vymýšlíme různé pěkné věci pro postižené klienty. Tak jsem se dostal do Kladna. Výtěžek z akcí například posloužil k nákupu minibusu pro Zahradu, který dodnes jezdí. Z dobrovolné činnosti se posléze stala činnost plně profesionální.

Minulou Tvář týdne Milana Fortuníka zajímá, jak vás napadlo tyto lidi zaměstnávat a dokonce si založit vlastní pekárnu s postiženými zaměstnanci, když je v tomhle oboru v Kladně celkem velká konkurence…
Bylo mi líto, že klienti Zahrady téměř nepracují, že není využíván jejich pracovní potenciál, jejich chuť dělat. Ti lidé si uznání či sebeuznání zaslouží. Vidíme na nich, jak se mezi sebou předhánějí, kdo se co naučil, co kdo umí. Kuchaři se chlubí novými recepty, kavárníci jsou hrdí na to, že jsou kavárníky, pekaři, že mohou dělat dobré pečivo. Svou prací žijí i rostou v očích společnosti. Když jsme v roce 2009 mohli v Divadle Lampion otevřít naši první kavárnu, tak nám to přišlo jako výtečná šance zařadit lidi s hendikepem do normálního pracovního života.

Věřil jste, že vám nepoloží podnik?
Nešli jsme do toho bezhlavě. Téměř každému to jeho místo u nás najdeme.

Kolik postižených, kteří v některé z vašich firem nepracují, v Kladně zbylo?
Nevím (usmívá se), ale moc jich určitě není. Dohromady evidujeme zhruba sto zaměstnanců s hendikepem. Z toho čtyřicet pracuje v Praze. A nejsou to jen klienti Zahrady.

Zatím poslední provozovnu, kterou jste v Kladně spustili, je pekárna ve starých Kročehlavech. Pečete v ní téměř dva roky. Jak jste věděli, že vaše výrobky budou lidem chutnat?
Pekárna nevyrostla na zelené louce, ale přestěhovali jsme ji z Jílového u Prahy. Takže jsme za dobu její existence už věděli, co zákazníkům chutná, co požadují. Produkce pro volný trh i naše kavárny nám stačí. Například na kladenské pěší zóně si naše pečivo své zákazníky našlo. Občas se obtížně zákazníkovi vysvětluje, že prodáváme ručně vyráběné pečivo, a i když je na pohled jeden kus menší než druhý, tak to neznamená, že je také menší na gramáži.

Kolik si postižený pracovník u vás vydělá?
Na celý úvazek dostávají minimální mzdu, ale většina pracuje na zkrácený úvazek a potom berou v průměru pět tisíc čistého.

Vrátíte se ještě někdy před kameru?
Nastálo už asi ne, ale občas mám chuť si nějakou pěknou reportáž natočit (usmívá se).

Koho nám vyberete za příští Tvář týdne?
Volbu i otázku nechám na vás.

Jan Murárik

jakubknezupraci