Iva Holečková: Někdy zvonky nezvoní

Patří k nejdéle sloužícím doručovatelkám v Kladně. Poštu po městě roznáší třicet roků. Tváří týdne je Iva Holečková (56).

Kolik denně nachodíte kilometrů?
Asi osm kilometrů za každého počasí. Můj rajón sahá od paneláků proti nemocnici po rodinné domky a byty na Ostrovci. Když není námraza, tak se mi chodí pěkně (usmívá se).

Stalo se vám někdy, že jste neměla co roznášet?
To se nikdy nestalo a stát při tom množství adresátů ani snad nemůže. Mám v rajónu kolem tisíce rodin. Naopak jsou dny, například inkasa, výpisy z účtů, kdy vhazuji poštu do každé schránky. K tomu patří i doručování důchodů.

Přepadl vás někdo?
Mně se to nepřihodilo a za dobu, co jsem v Kladně, jsem slyšela o podobných případech jen velmi výjimečně.

Jak se za těch téměř třicet let, co nosíte poštu, vaše práce změnila?
Zestárla jsem a sil už není tolik (směje se). Chodím ve větším rajónu, nosím těžší brašnu. Skladba zásilek se změnila. Lidé dnes komunikují přes moderní technologie, proto ubývá ručně psaných dopisů a přání. Současné době vévodí katalogy, nabídkové služby, letáky. Přibylo doporučených zásilek. Jeden katalog vydá váhově přibližně za patnáct dopisů. Každý den nám zásilky řidiči rozvezou na odkládací místa na rajóně, jinak by nebylo v našich silách veškerou poštu včas roznést.

Oblečení doručovatelů se evidentně oproti době v minulém režimu změnilo. V čem je hlavní rozdíl?
Kdysi jsme na sebe oblékali převážně umělé materiály. Dnes nosíme kvalitnější oblečení a na boty dostáváme příspěvek, takže si můžeme vybrat sami, jaké nám vyhovují.

Máte ve srovnání s minulostí na poště kolem sebe víc kolegů?
Kolegů znatelně ubylo. Bývaly noční třídičky pošty, dnes si ji třídíme sami.

V kolik hodin nastupujete do práce?
V šest ráno a končím zhruba kolem půl čtvrté. Osmihodinová směna často nestačí, abych mohla dobře vykonat svou práci. To je také rozdíl oproti době před těmi třiceti roky. Je to hlavně tím, že tehdy nebylo tolik doporučených zásilek například od soudů či exekutorů…

Jak řešíte stížnosti, že jste nedoručila doporučenou zásilku, že jste nezvonila a jen do schránky hodila výzvu, když dotyčný adresát údajně doma byl?
Jsou lidé, kteří si zřejmě nepříjemnou zásilku převzít nechtějí, ale mám spíše zkušenosti, že adresáti spali, měli něco puštěného moc nahlas nebo se koupali a neslyšeli zvonek. A pak měli pocit, že jsem na ně nezvonila a ulehčila si práci vypisováním oznámení. Někdy zvonky ani nezvoní… Vždycky si to pak vysvětlíme. Svůj poslední rajón mám čtrnáct let a s lidmi v něm vycházím v dobrém. Někdy, když nejsou třeba staří lidé doma, tak jim zásilku donesu druhý den, aby nemuseli jezdit až z Ostrovce na hlavní poštu. Jsou za to rádi.

Nabídnou vám kávu nebo čaj, něco dobrého k zakousnutí?
To taky bývávalo. Teď na nějaké posezení u čaje není absolutně volná chvilka. Tahle práce je hodně náročná na čas. Třeba bych si ráda i s někým chvilku popovídala. Vím, že by to někomu udělalo radost, ale nejde to.

Co vám, kromě dobře odvedené práce, dělá v téhle branži radost?
Když mě lidi na ulici pozdraví, přidají úsměv nebo poděkují za vstřícnost.

Koho nám vyberete za další Tvář týdne?
To nechám na vás.

Jan Murárik

dorucovatelkakazdode