Bářiny "Liškoviny". Jaká matka, taková dcera

Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou, kladenskou fejetonistkou a glosátorkou, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Jaká matka, taková dcera

Vzpomínáte? Každá jsme jako malá holka alespoň jednou vypustily z úst tu začarovanou větu, že nikdy nebudeme jako naše máma. A některé nás to možná říkají ještě teď. Pravdou ale je, že každé z nás nějaká ta část vlastní mámy stejně zůstane. Ať se tomu bráníme sebevíc.

Sama jsem se mámě, jakožto svému osobnímu vzoru, dost dlouho bránila. Především pak v pubertě. Věty o tom, jak se chci chovat jednou jinak, mít jiné názory a postoje, lítaly z mých úst hlava nehlava a asi mi to tenkrát připadalo naprosto přirozené a správné. Zkrátka puberta, že ano. Ustavičné uklízení bylo špatně, nadměrná péče byla špatně, fixace na vlastní rodinu zrovna tak…

Jenže jak dívka stárne a poznává svět stále z jiných a nových úhlů, uvědomuje si, že spousta věcí, které ještě nedávno u vlastní mámy odsuzovala, sama dělá.  A že je začala dělat vlastně docela nevědomky, přirozeně. 

Skutečnost je totiž taková, že výchova každé matky má na dítě obrovský vliv. A především pak na dceru. Každá maličká holčička, ještě než objeví své první období vzdoru, vzhlíží totiž právě ke své mámě. Zkouší si její boty na podpatku, potají si maluje rty její červenou rtěnkou, motá se v kuchyni a obdivně hledí na všechna ta kouzla a chce pomáhat. Pro malou dívenku je máma super-hrdinka. Někdo, komu se chce podobat, až vyroste.

A přesně tady bych chtěla navázat. V tuhle chvíli, kdy jsme všechny zase na chvilku malé holčičky a stojíme u zrcadla s namalovanými tvářemi a v o osm čísel větších lodičkách. Přesně teď si totiž můžeme uvědomit, jak rády můžeme být za celou tu škálu skvělých vlastností, které jsme, chtě nechtě, nakonec stejně podědily. Starost a lásku, citlivost a ženskost. Všechno, co dělá ženu ženou a mámu mámou. 

Doufám, že budu jednou jako máma. Asi ne úplně ve všem. Člověk má vždycky trochu odlišné názory. Přála bych si ale, abych jednou dokázala fungovat tak, jak funguje ona. Abych byla spokojená, s milující rodinou za zády, upřímná a svědomitá, trochu puntičkářka s odvahou prosadit svůj názor. Zkrátka abych byla právě jako ona jednou dobrým vzorem pro své děti.