Bářiny "Liškoviny". Děti

Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou, kladenskou fejetonistkou a glosátorkou, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Děti

Radost, zodpovědnost, péče, čas, smích, pláč, obětování, vděčnost, láska, strach, pýcha, obavy, starosti, rozhodování, smysluplnost, legrace, dohady, život. To všechno jsou děti. To všechno stojí za každým z nás. 

Dětství je vůbec ta nejdůležitější etapa každého člověka. V žádném jiném životním stadiu nedokážeme vnímat věci tak dokonale, pamatovat si tolik detailů a ovlivňovat to, co se děje kolem nás. Necháváme Zemi točit se a postupně ji přitom dovolujeme, aby uspořádala názory a myšlenky v naší malé zmatené hlavě. I docela nepodstatná věc může mnohdy znamenat hrozně moc. Usadí se v našem dospívajícím mozku a donutí nás náhle vnímat svět úplně jinýma očima. 

Právě díky tomu se z nás stávají zcela odlišné osobnosti. Dospělí lidé s odlišnými vzpomínkami na dětství a tudíž různými postoji, názory a pohledem na svět. Jenže právě tehdy mnozí z nás zapomínají, že někdy dětmi vlastně byli. Vytlačí své malé vnitřní dítě pryč, nebo ho naopak zamknou hluboko uvnitř sebe. Dětství přeci skončilo, tak nač ho přiživovat. 

Pravdou však je, že pokud tohle uděláme, už nikdy dětem tak úplně neporozumíme. Nebudeme chápat, proč se bojí domů přinést špatnou známku, proč se víc těší na školu v přírodě než na dovolenou s rodiči, na co chce to další autíčko a proč je jí jedno, že se jí v zápalu hry rozpletl copánek. 

Dětský svět je přeci dočista jiný? Nevzpomínáte si? Nejsou v něm starosti, ale draci a ježibaby. Sukně není obyčejný kus látky, ale princeznovské šaty a kopání s míčem zase závěrečný zápas mistrovství světa. Dítě se neučí, aby jednou získalo titul inženýra, ale aby bylo popelářem nebo ředitelem zeměkoule. Tady nejsou limity, není tu černá a bílá, pouze obrovské očekávání, fantazie a jedna velká hra. 

Pokud si však nevzpomeneme, jaké to bylo, hrozí, že tenhle svět zkazíme. Že ho příliš protkneme povinnostmi, obavami ze zklamání a že ta obrovská víra v sebe samotné prostě zmizí. Nechme je věřit, že mohou být čímkoli na světě, kdykoli na to jen pomyslí. A hlavně je však nechme býti dětmi.  Protože jedině tak nebudou mít jednou obavy nechat své vnitřní dítě promlouvat.