Nemám ve zvyku být sentimentální a hrabat se v minulosti. Přece jen, pořád se považuji za mladého. Ovšem tentokrát mě ke vzpomínkám na dětství přivedl hluk, který se ozýval pod okny. Mohly za něj děti, které - k mému překvapení - běhaly před domem a hrály si!
V dnešní době věc nevídaná. Děti se na čerstvém vzduchu honí za míčem. Hned mi vytanuly na mysli vzpomínky, jak jsme jako děti blbli my... Fotbal, schovka, stavění bunkrů... To byly naše běžné aktivity. Ale vzpomněl jsem si i na jiné věci, které nás v dětství obklopovaly. Třeba časopisy. Ábíčko nebo Bravíčko, které jsme milovali kvůli plakátům našich idolů, a kterými jme zdobili své pokoje. Dále bylo velkým hitem žluté auto, které vyluzovalo otravnou melodii a rozváželo mražené zboží. Nanuky byly předražené, daly se koupit jen po celých krabicích, ale my jsme je moc chtěli, protože prostě bylo cool, že nám je přivezli až před barák. S určitou dávkou nostalgie vzpomínám i na pevnou linku. Nebylo úplnou samozřejmostí mít doma telefon, dříve byl spíše výjimkou. Zvlášť na vesnici. Rozmach telefonů v domácnostech přišel až později. Kdo neměl doma telefon, pro toho zde byla telefonní budka.Tu dnes spatříte jen zřídka, protože v době mobilů ji využívá málokdo, a tak se ve velkém ruší. Ovšem, když já jsem byl dítě, mobily teprve pronikaly do našeho podvědomí a volat z domova nebylo úplně cool. Proto jsme ke svolávání kamarádů anebo k zamilovaným hovorům se svými prvními láskami používali převážně právě telefonní automaty. Později, už v době mobilních telefonů, se z automatu daly psát i SMSky, což bylo super, protože i když jsme vlastnili vytoužený mobil, neměli jsme kredit... Vzpomínek je spousta... Dnes nám přijdou úsměvné, mladší generaci až neuvěřitelné. Ale pro nás to bylo krásné dětství.
Jakub Beznoska
-
Fejeton Kuby Beznosky. Koronavirus< Předchozí
-
Zhubnout do plavekDalší >
Počasí Kladno
