Bářiny "Liškoviny". O (hokejových) snech a nadějích

Každou sobotu se na našich stránkách setkáváte s Barborou Liškovou (22), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha studuje média, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

liska

O (hokejových) snech a nadějích

Pokud bych měla napsat něco aktuálního o tomto týdnu, rozhodně by se to muselo týkat hokeje. Ale protože tomuto sportu rozumím asi tolik jako běžný smrtelník makromolekulární chemii, či chlap obsahu ženské kabelky, dotknu se tohoto tématu jen tak okrajově. Jsou totiž věci, které platí pro každý sport a někdy dokonce i pro život jako takový.

V každém z nás je zakořeněná touha být součástí něčeho úspěšného. Je to něco jako pud sebezáchovy. Vždycky jdeme raději tam, kde cítíme, že se budeme mít dobře. Vždy chceme být na místě, kde roste úspěch. Ať už je tedy řeč o sportu, profesním životě, ale i našem soukromí. Protože i ve vztahu budeme raději s člověkem, ze kterého cítíme naději lepších zítřků. A za tímto snem jdeme, dáme mu veškerou možnou důvěru.

Ale na každé cestě jsou kamínky, odbočky, slepé ulice, výmoly. Životní cesty nejsou supermoderní dálnice, a jak se říká, každý den není posvícení. Každý jednou upadne a možná upadne i znovu. Ale v takových chvílích není hrdinství začít plakat a říkat, že vám někdo podkopl nohu, strčil do vás, poradil špatný směr, či snad dokonce začít litovat času, který jsme obětovali a důvěry, s jakou jsme se na cestu vydali. Hrdinstvím je v takové chvíli vstát a poděkovat za zkušenost.

Tuhle středu spousta Kladeňáků na kolena spadla. Někteří spustili lavinu výčitek, jiní se s pokorou zvedli, otřeli slzy a půjdou zase dál. Je jedno kdo sehrál jakou roli, zda někdo šel, či běžel. Všichni měli stejnou vidinu a zakopli o stejný kámen. Budiž, příště se budeme pod nohy dívat lépe. Protože žádná cesta nikdy nekončí. To jen lidé se otáčí, když už nechtějí pokračovat. A takoví pak z dálky sledují ty vytrvalejší a chtějí je z vlastního pohodlí navigovat. Aby později, až úspěch přijde, mohli kousek urvat také pro sebe.