Bářiny "Liškoviny". Skutečné prázdniny

Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou, kladenskou fejetonistkou a glosátorkou, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Skutečné prázdniny

Dost často si říkám, jak jsem ráda, že se mě ta povinná školní docházka už netýká. Žádné psaní domácích úkolů, učení, falšování máminých podpisů, stresování se z další špatné známky z matiky. Na druhou stranu se mi čas od času zasteskne. Po přestávkách, kdy jsem se smála, až mě bolelo břicho a tváře, po drzých poznámkách největších třídních machrů na účty učitelek, po pečlivě ukrytých tahácích a situacích, které by člověk zařadil spíše do Jedličkova ústavu než na gymnázium.

Po čem se mi ale stýská ze všeho nejvíc, jsou prázdniny.

A nemyslím tím prázdniny, během kterých chodí studenti středních či vysokých škol na brigády. Myslím tím skutečné dětské prázdniny, kdy se batoh i se všemi vědomostmi odloží do kouta pokojíčku a zůstane tam bez povšimnutí ležet až do prvního září. Prázdniny, během kterých se nezvednete z postele před desátou, snídaně vám splývá s obědem a jedinou starostí je to, zda budou moci kamarádi odpoledne ven.

Velice ráda na tyhle časy vzpomínám. Člověk by řekl, že to není zase tak dávno, ale já mám někdy pocit, že to snad ani nejsou vzpomínky z mého života. Že je to všechno už hrozně dávno, že to všechno strašně rychle uteklo. 

A přesně v takových chvílích, kdy se zamyšleně brouzdám po vzpomínkách na ty ryze dětské prázdniny, padne na mě pocit určité sklíčenosti. Ne snad proto, že už to je všechno pryč. Ale proto, že si nejsem jistá, zda jsem si dětství dostatečně užila. Zda jsem z něj vyždímala poslední kapičku naprosté radosti. A pak zjistím, že ano. Že tam opravdu už asi nic nezbylo a s úlevou odkládám ze srdce balvan pochybností. 

Je mi ale hrozně líto, že v mládí absolutně nevidíme, co všechno máme. Nevidíme, kolik času máme sami na sebe, kolika hloupostmi se zaobíráme a jak moc bychom si měli vážit toho příšerně krátkého času, kdy jsme mladí a bezstarostní. Kdy jsme zkrátka a prostě dětmi. Kdy můžeme býti dětmi. Protože nikdy jindy už ta možnost nebude.

Tak si prázdniny pořádně užijte, děcka!