Bářiny "Liškoviny". Pár slov k výročí

Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou, kladenskou fejetonistkou a glosátorkou, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Pár slov k výročí

Letošní říjen se může pyšnit jedním důležitým jubileem. Jubileem, kterým si dva národy připomínají svou vzájemnou existenci, společnou historii a její důležité milníky. 

Do oslav stoletého výročí se zapojil každý kout naší republiky. Jen málokterá obec nepřipravila pro své občany slavnostní program, kterým by vzdala hold uplynulým rokům a všem, kteří se nějakým důvodem zasloužili a podíleli. Kdybych tu měla vyjmenovat vše, co se za uplynulé roky událo a vyjádřit obdiv všem těm silným osobnostem, které obětovaly vše, včetně sebe samotných, nestačil by mi na to rozhodně jeden krátký fejeton. A navíc věřím, na nic a nikoho nebude ve všech těch oslavách zapomenuto. 

Vynechme ale na chvíli Slováky a soustřeďme se pouze na náš národ. Na naše louky a lesy, naši typickou českou povahu, dobré pivo a všechno, kvůli čemu musíme náš národ milovat i trochu nenávidět. Zkrátka všechno, co dělá z Čechů opravdové Čechy. 

Všichni totiž víme, jak speciální my Češi jsme. Celý svět nás bezpečně pozná podle zcela osobitých povahových rysů, které na nás z velké části zanechalo právě uplynulých sto let. A jaké že to jsou? 

V první řadě bych zmínila ohromnou závistivost. Jsme národ, který si závidí naprosto všechno. Běda, jak si soused koupí nové auto. Otevřeně nás totiž tak donutí soutěžit. A často i naprosto zbytečně. Ostatně ale právě tuto vlastnost získal náš národ právě díky historii a době, kdy mohly jiné národy prakticky všechno a my nic. Díky tomu se na druhou stranu zrodila ta typická česká vynalézavost. To, že něco nejde, přeci neznamená, že to nejde nějak! 

S politickými režimy souvisí úzce i další česká specialita – neangažovanost. Pokud to jde, stojíme vždy raději trochu ve stínu, jen abychom někde nebyli příliš aktivní a pokud ano, pak se raději schováme ve větším davu. Přitom už to dávno není o strachu z něčeho vyššího, ale spíš jen ze sebe samotného. Z toho důvodu také upřednostňujeme raději všechno důvěrně známé, neradi si zvykáme na novinky, protože taková dovolená v italském Bibione, v jednom a tom samém apartmánu už páté prázdniny – tomu se přeci jen tak nic nevyrovná!

A ano, hádáte dobře, právě touhle větou jsem si připravila půdu pro jednu samostatnou kapitolu, kterou není nic jiného než smysl humor. Milujme náš národ za tu neuvěřitelnou dávku sarkasmu, ironie a černých vtipů. Umíme si totiž udělat legraci za každé situace a nebojíme se hledat smích dokonce i na takových místech, kde by ho jiné národy nehledaly. Právě smysl pro humor byl totiž dlouhé léta to, co nás drželo nad vodou. Něco, co nám nemohl nikdo vzít. 

A pokud nám k té dobré náladě dáte ještě pivo, víno, nebo becherovku a v televizi zapnete nějaký sportovní televizní přenos, projeví se i naše láska k alkoholu a všeobecná sportovní znalost. Moc to nikde nekřičme, ale po pár skleničkách či půllitrech jsme naprosto nepřekonatelní vědátoři. A především pak zkušení trenéři. Ještě že to ve světě zatím příliš neví, zvýšila by se poptávka po opravdových znalcích v sandálech a šusťákách. 

Jsme zkrátka, jací jsme. Historie nás zformovala do dnešní podoby. Každý mezník ovlivnil to, co z nás dělá NÁS. Oslavme tedy i to – naši pravou českou podstatu. Zapamatovatelnost. Jedinečnost. Osobitost. Oslavme sto let nás obyčejných lidí v jednom neobyčejném a silném státě.