Bářiny "Liškoviny". Naše malé černé skříňky

Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou, kladenskou fejetonistkou a glosátorkou, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Naše malé černé skříňky

Tak schválně, kdo z vás by byl ochoten posadit se ke stolu se svými blízkými, položit na stůl mobilní telefon a nahlas předčítat každou příchozí zprávu i hovor? Kolika z vás by tato stoprocentní transparentnost nevadila? A kolik by se změnilo?

Všichni máme své vlastní soukromí, věci, které nechceme říkat nahlas, něco si schraňujeme pouze pro svou vlastní mysl. Naše malá i velká tajemství. Všechno, co si držíme pod zaheslovanou obrazovkou svého mobilního telefonu a nechceme, aby to spatřil někdo jiný. Faktury od tajných nákupů, nepublikované fotografie, navštěvované stránky, konverzace, stažené dokumenty nebo prostě jen něco, co prostřednictvím telefonu říká někdo na druhém konci signálu. 

Všichni v telefonu máme něco takového. Něco, co kdybychom vypustili do světa, ovlivnilo by to minimálně jednu další věc. Nebo také naprosto všechno a všechny. Kvůli jediné zprávě by už věci nemusely být takové, jaké jsou. Proto ji ochraňujeme hesly, otisky prstů a doufáme, že to stačí. Riskujeme všechno, víme to, ale přesto se stále spoléháme na tu malou věc, která už dávno nemá anténu, zato má však informace, které nás mohou stát přátele, rodinu, práci nebo všechno dohromady. 

Mobilní telefony nejsou už dávno jen přístrojem, díky kterému se někomu dovoláme. Mobilní telefony jsou v současné době především důkazním materiálem. Černými skříňkami nás všech. Obsahují totiž všechno. Naprosto všechno o našich životech. A díky tomu jsou pro člověka tím nejcennějším co má a o co má také největší strach. Ostatně, všichni známe tu drobnou nervozitu, když někdo drží v ruce náš telefon. Možná ani nemusíme nic zvláštního tajit a stejně se v tu chvíli necítíme tak nějak ve své kůži. Skříňka totiž může kdykoli promluvit.

„Chceš-li se o člověku skutečně něco dozvědět, půjč si jeho mobilní telefon,“ tak by mělo znít pořekadlo naší doby. Tím nechci rozhodně říct, že bychom si měli vzájemně prohledávat telefony, všichni máme právo na soukromí a musíme si vzájemně důvěřovat. Jen chci říct, že to, jací doopravdy jsme, neví nikdo – rodina, přátelé, dokonce ani my sami. Existuje však jedna věc v naší kapse, která by o nás mohla vyprávět…