Herecký bard Vlastimil Čaněk: Na Romanci pro křídlovku určitě přijďte

Je nejstarším hercem, kterého v současné době můžete spatřit na prknech kladenského divadla. Dědeček v Romanci pro křídlovku, která má zítra premiéru, je v jeho podání excelentně zahraný. Tváří týdne je Vlastimil Čaněk (86), bývalý ředitel kladenského divadla.

Ještě než jste v roce 1985 v divadle usedl do ředitelského křesla, působil jste předtím téměř dvacet let na jeho scéně jako herec. Jak jste se v Kladně, brněnský rodák, ocitl?
Byl jsem v pětašedesátém roce v angažmá v Mladé Boleslavi. A jednou jsem si nedal pozor před mými nadřízenými a řekl jsem politický protistátní vtip. No a za trest jsem byl přeložen do kladenského divadla. Paradoxně se rok poté mladoboleslavské divadlo na dlouhá léta s kladenským spojilo. A za trest to Kladno taky nebylo, protože tady hráli známí a velmi dobří herci. Namátkou Jan Tříska, Jiří Vala, Jaroslav Satoranský, Jan Stýblo.

Měli jste vyprodáno, nebo jste o diváka museli bojovat?
Samozřejmě jsme se o diváka museli snažit (usmívá se). Jezdili jsme po okolí Kladna a dělali mezi lidmi propagaci našich her. Ale nouzi o diváky nebo dokonce poloprázdné hlediště jsme nikdy neměli. Dneska má kladenské divadlo nějakých tři sta míst, my jsme zaplnili osm set sedadel! Když jsme například hráli hru Den, kdy zabili papeže, tak se k nám sjížděly jeptišky z celé republiky (směje se). Za sezonu jsme měli deset premiér, bezpočet repríz a do toho jsme jezdili hrát na české hrady, tak vám musí být jasné, že o kladenský soubor zájem byl. Odehráli jsme běžně přes čtyři sta představení.

Kolik herců ve vašich začátcích kladenského divadla bylo ve stálém angažmá?
Byli jsme tři, ostatní vozil na zkoušky nebo představení z Prahy a zpět autobus. To ale netrvalo dlouho a herci museli dojíždět každý, jak mohl.

Na které období jako herec v Kladně vzpomínáte nejraději?
Na žádné, to se těžko hodnotí, když na nás pořád lidi chodili.

Považoval jste se za filmového, nebo spíše divadelního herce?
Ve filmu jsem hrával jen malé role a víc jsem si zahrál v divadle. Ve filmu jsem dostal jenom jednu hlavní roli, v nějakém nepovedeném snímku o válečném konfidentovi. Těch divadelních rolí jsem si užil víc. Ovšem tenkrát to nebylo právě nejlépe placené zaměstnání, tak jsem si k herectví v divadle různými pracemi přivydělával.

Jak se z vás v osmdesátém pátém roce stal ředitel divadla?
Uvolnilo se ředitelské místo, a protože jsem se těmi různými vedlejšími činnostmi mnohdy staral o chod divadla, nabídli mi, abych to vzal. Skončil jsem v šedesáti letech odchodem do důchodu. Ale hrál jsem divadlo dál. Jenom jsem se přestěhoval z Kladna do východních Čech a nastoupil jsem do angažmá v Hradci Králové. V současné době jsem v pardubickém divadle.

Po sametové revoluci lidé na chvíli přestali chodit na kulturu. Bylo kvůli tomu kladenské divadlo v krizi?
My jsme v krizi nebyli, na nás krátce po revoluci pořád lidi chodili ve velkém.

Z východu republiky je to do divadla v Kladně přeci jen kus cesty. Co vás po ní přivedlo do hry Romance pro křídlovku?
Když se kladenské divadlo nedávno znovu otevíralo, pozvali k tomu také nás, bývalé kladenské herce. A při té příležitosti mně umělecký šéf divadla Jaroslav Slánský nabídl, že zde mohu hostovat. S radostí jsem jeho nabídku přijal a teď tedy hraji dědečka v Romanci. Mimochodem, když režisér Otakar Vávra dělal konkurz na filmové zpracování Hrubínovy předlohy, dostal jsem se mezi tři poslední uchazeče o roli kolotočáře. Nakonec ji dostal Štefan Kvietik a byl to od Vávry dobrý tah.

Do budovy divadla jste se vrátil po bezmála pětadvaceti letech. Jaký z ní máte pocit?
Je to nádherné divadlo. Architekta a herce Davida Vávru znám, v obou oborech se mi líbí, jen bych podle mého vkusu některé prvky v divadle vypustil. Méně je někdy více (usmívá se). Je škoda, že ten krásný křišťálový lustr je už minulostí, ale to je asi jen moje nostalgická vzpomínka na něco, co zdobilo minulou budovu. A ještě je mi líto, že se o tolik snížil počet sedadel.

Role dědečka v Romanci pro křídlovku je fyzicky náročná. Jste v ní prakticky v neustálém pohybu, i když to na první pohled vypadá, že stále jen ležíte v posteli. Zvládáte ji bez potíží?
V mém věku už bych podle někoho možná měl mít potíže, ale já jsme naprosto zdráv a při síle (směje se). Musím smeknout před režisérem Miroslavem Hanušem, kterého jsem mimo jiné jako ředitel do kladenského divadla angažoval, jak báječně se s Romancí v Kladně vypořádal. Diváci by si ji v kladenském provedení rozhodně neměli nechat ujít.

Vyberte pro nás příští Tvář týdne?
Já už v Kladně nikoho neznám. A s lidmi z divadla rozhovory jistě děláte. Nechám tedy výběr na vás.

Jan Murárik

canekcankuv