Každou sobotu se na našich stránkách setkáváte s Barborou Liškovou (22), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha studuje média, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

liska

Společně

Čelit nepříteli není nikdy jednoduché. A platí to dvojnásob, když mu musíme čelit sami. Proto je vždy lepší semknout se. Zapomenout na všechny možné rozdíly a soustředit se pouze na tu jednu jedinou společnou věc. A tou je právě společný protivník. Každá strana chce vyhrát, dosáhnout svých cílů a idejí. A zpravidla vyhrává vždy ta, která drží více pohromadě, která společnou silou dokáže nemožné. 

Právě teď se jeden nepřítel objevil. Cení na nás zuby, snaží se nás zastrašit, rozdělit na miniaturní kousíčky, které by mohl postupně požírat. Využívá našich slabin, kdy se my, neuvěřitelně benevolentní a multikulturní společnost, snažíme co nejvíce pomoci lidem slabším a ne zcela důvěryhodným. A mezitím co se my pokoušíme hledat těmto lidem domovy, nepřítel útočí. Bezhlavě. Obětuje vlastní krev, vlastní národ. A my? Stále jen mluvíme. 

Měli jsme výhodu. Byli jsme loď, o jejímž směru se diskutovalo. Byli jsme loď s lehce potrhanými, ale přesto neuvěřitelně silnými plachtami. Byli jsme vlastně jako Titanic. Luxusní a nepotopitelní. A pak jsme narazili do ledovce a ztratili Británii. Silnou a důležitou zemi, která byla nepostradatelnou součástí toho všeho. Jenže je právě teď vhodná doba k takovým ztrátám? Neměli bychom právě teď udělat všechno pro to, abychom se chytli za ruce a už nepustili? Alespoň do doby, kdy bude kolem zase mír a bezpečí.

Nechci tu tvrdit, že Evropská unie je něco, co porazí naše nepřátele. To rozhodně ne. Jde tu spíš o to, jak budeme na protivníka působit. Protože lépe se bojuje s jednou včelou, než s celým včelím úlem.